Suede přitvrdili. Stárnoucí muži křičí na krizi středního věku, že ještě nejsou odkecaní
Je vždycky radost nechat se překvapit někým, od koho jste už nějak extra mnoho nečekali. Kapel, kterým se to v poslední době podařilo, není zas tak málo, což je pro stárnoucí publikum super zpráva. A letošním albem se mezi takové posly zařadili i angličtí Suede.
Býval to půvabný devadesátkový britpop z Londýna. Brett Anderson zpíval o tom, jak je mladý a rozervaný, publikum adorovalo androgynního idola s krásným hlasem i přístupné, leč nikoli podbízivé písničky. Docela dost let to fungovalo, ale po přelomu milénia se kapele přestalo dařit. Páté studiové album A New Morning (2002) neuspělo, i když nebylo úplně blbé (důvodů byla řada, od zániku jejich vydavatelského labelu až pro různé průtahy při nahrávání), a o rok později kapela skončila. Na to, že mělo jít o „nový začátek“, to byla trochu ironie osudu, ale pravda taky je, že to nebylo poprvé, kdy se autor písniček dostal z drog a natočil nadějeplnou desku, která nikoho nijak zvlášť nenadchla.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
