Suede přitvrdili. Stárnoucí muži křičí na krizi středního věku, že ještě nejsou odkecaní
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Je vždycky radost nechat se překvapit někým, od koho jste už nějak extra mnoho nečekali. Kapel, kterým se to v poslední době podařilo, není zas tak málo, což je pro stárnoucí publikum super zpráva. A letošním albem se mezi takové posly zařadili i angličtí Suede.
Býval to půvabný devadesátkový britpop z Londýna. Brett Anderson zpíval o tom, jak je mladý a rozervaný, publikum adorovalo androgynního idola s krásným hlasem i přístupné, leč nikoli podbízivé písničky. Docela dost let to fungovalo, ale po přelomu milénia se kapele přestalo dařit. Páté studiové album A New Morning (2002) neuspělo, i když nebylo úplně blbé (důvodů byla řada, od zániku jejich vydavatelského labelu až pro různé průtahy při nahrávání), a o rok později kapela skončila. Na to, že mělo jít o „nový začátek“, to byla trochu ironie osudu, ale pravda taky je, že to nebylo poprvé, kdy se autor písniček dostal z drog a natočil nadějeplnou desku, která nikoho nijak zvlášť nenadchla.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
