Je to skoro třicet let, co dinosauři způsobili filmovou revoluci. Spektákl Stevena Spielberga Jurský park (1993) dostal na plátna kin dinosaury ve fotorealistické kvalitě a zařadil se do linie sci-fi snímků, od Mélièsovy Cesty na Měsíc (1902) přes 2001: Vesmírnou odyseu (1968) či Terminátora 2 (1991) po pozdějšího Avatara (2009), které posouvaly trikové možnosti kinematografie. V sérii později běžící pod názvem Jurský svět o příběh nikdy moc nešlo, stačil ústřední nápad s oživením dinosaurů pomocí pravěké DNA a napínavé situace tak nějak vznikaly samy od sebe – ale nevyhnutelně se začaly opakovat. Šestý díl s dovětkem Nadvláda v názvu přichází s dějovým posunem, který mohl přinést originální dílčí zápletky, ale tvůrci se scenáristou a režisérem Colinem Trevorrowem v čele je opouštějí hned v zárodku.
Před čtyřmi roky hrozilo dinosaurům vyhynutí už podruhé: na ostrově Isla Nublar, kde doposud žili v zábavním parku Jurský svět, se probudila sopka. Na konci filmu Jurský svět: Zánik říše se prehistorickým tvorům podařilo proniknout na pevninu. Zpravodajský sestřih v úvodu nového snímku ve zkratce ukazuje, co všechno to s sebou přineslo. Dinosauři se rozmnožili a rozšířili do celého světa, lidstvo se s nimi muselo naučit žít a zároveň řešit věci, jako jsou proměny ekosystémů a potravních řetězců, pytláctví a ochrana nových druhů. Ničemu z toho se však snímek dále nevěnuje a žádná „nadvláda“ slibovaná v názvu se nekoná, pokud za ni nepovažujeme moc až bubácky zlé nadnárodní korporace Biosyn, jež má s dinosaury rovněž své plány. Navenek se o některé z nich pěkně stará v rezervaci v italských Dolomitech, ale ve skutečnosti chce technologii DNA s nimi spojenou zneužít k ovládnutí globálního trhu s potravinami.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
