Není to jen „pletážová mamka s vlasy do culíku“, jak se tato autorka populárního blogu s prostým názvem Žena filmového kritika popisuje. Vždyť za něj v roce 2019 málem získala Magnesii Literu. Ano, drží své (a tedy i Kritikovo) jméno v anonymitě, ale za příhody ze života uondané obyčejné mámy tří dětí zakopané ve středočeské vesnici se nestydí. Dokonce je vydává knižně: po dvou letech od prvního dílu vyšla Ženě filmového kritika v sešitku s červenou ořízkou, titulem Den zúčtování a ilustracemi Prokopa Wilhelma další várka deníkových glos rámovaných pandemií a kritikovými zraněními, včetně zahoření – nikoli pro film, leč pomocí hořlaviny. Ona po něm hází nože, on jí a dětem nechává puštěný plyn… Venkovští intelektuálové umějí žít!
„Celý tento blog vznikl ze špatně maskované nenávisti k filmovým festivalům a ze špatně předstíraného nadhledu nad stylem života, který průměrní kritici vedou,“ napsala jste před rokem a něco na svůj Facebook. Byl to jediný důvod, proč jste začala bloggovat?
Myslím, že hlavním důvodem je moje stále nezpracované trauma z filmu Andrej Rublev, který je nekonečný, černobílý, pořád tam někdo pobíhá s kusem pytle přes hlavu a hledá smysl bytí a já u něj usnula, což mě málem stálo můj romantický vztah, který s Kritikem bezesporu mám. Ale hlavně asi šlo o nějaký druh šťastného přetlaku. Já se totiž drtivou většinu života s Kritikem skvěle bavím. A pokud jsou tu věci, které mě skutečně trápí nebo bolí, vůbec o nich nepíšu. Takže jo, přetlak štěstí, to bude ten pravý důvod.
A kde se vzal nápad hodit facebookové zápisky na papír?
Kritik mě na podzim před pěti lety vzal na festival dokumentárních filmů do Jihlavy. Byli jsme tehdy o pár závazků lehčí, čili jsme ten festival odjeli víceméně tak, jak je on zvyklý – tři, pět, sedm filmů denně proložených oduševnělými debatami s ostatními kritiky a režiséry, s hotely a guest servisem. Přišlo mi to jako říše za zrcadlem, byla jsem fascinovaná tou komunitou lidí, která dokáže hodiny diskutovat o mesmerizujících momentech filmu s kozou. Napsala jsem první řádky, hned jak jsme se vrátili domů a kritik si někam odskočil. Musela jsem na to totiž tajně použít jeho telefon, neboť já měla tehdy tlačítkový přístroj bez internetu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
