Devátého listopadu 2011 – měsíc, týden a dva dny před Václavem Havlem – se do věčných lovišť vydal básník undergroundu, historik umění a také oběť komunistické zvůle Ivan Martin Jirous řečený Magor. S nimi začala odcházet i éra českého undergroundu.
Fotograf Jaroslav Abbé Libánský (69) oprášil pár slavných fotek, nazvětšoval další a vystavil je ve sklepní galerii Art in Box v pražské Perlové ulici. „Je tam Magorův oficiální portrét a pár osobnějších fotek, ale víš, co se mi na těch momentkách líbí nejvíc? Atmosféra Prostředního Vydří,“ vyprávěl mi v předvečer otevření výstavy Deset let bez Magora. Proto Reflex také oslovil Jirousovu dceru Františku, která už téměř deset let dává někdejší Magorův statek ve Vydří dohromady. Poptali jsme se, jak se má „syn-nesyn“ Tobiáš Jirous. A co dělá Jiří „Ticháč“ Tichý, kterého v roce 1988 komunistická StB spolu s Magorem zatkla.
Kdo Magora nepoznal, jako by v Česku nežil… Známým psal básničky na účtenky, choval děti kamarádů, uklízel v cizích kuchyních, svlékal se v hospodách a nadával… Ale také dával… Já osobně s ním naposledy zažil intenzívní čas týden před Vánocemi 2010. Natáčeli jsme rozhovor pro Reflex, trvalo to několik dní, vždy po pár minutách se ozvalo: „Dost! Už nemůžu dál…“ A hráli jsme šachy a já byl vtažen do pokecu s osazenstvem smíchovské nádražky Oáza, domácího Magorova prostředí. Focení pro časopis pořád odkládal, až pod jistou pohrůžkou svolil, že se nafotí po ránu na Štědrý den, kdy ve své smíchovské kuchyni porcoval „knížecí kapry“. Krátce poté s naporcovanými filety nasedl na vlak na nádraží Praha-Smíchov řka: „Přestupuju na hlaváku, jedu za Dášou Vokatou do Vídně.“
Poslední silvestr
Ivan Magor Jirous se pak na silvestra 2010 vrátil z Vídně do Česka. Abbé ho fotil a natáčel na Skalákově mlýně (usedlost v Meziříčku, kde muzikant a básník Miroslav Skalický, který po podpisu Charty 77 odešel v roce 1980 do emigrace v Rakousku, navazuje na Jirousovy happeningy festivalem Magorovo Vydří; pozn. aut.). Tehdy také vzniklo atmosférou z dnešního pohledu rozlučkové video Magorova La Paloma, kde Magor fotografovi Abbému a přilehlé společnosti na kameru osvětluje vznik písně La Paloma Blanca: „… císař Maxmilián, nějakej bratranec císaře Františka Josefa I., byl císařem v Mexiku… Indiáni povstali proti hab… hab… habu… habsburskýmu mocnářství a tam samozřejmě naši chlapci rukovali. Spousta jich tam zahynula… A šoupajíce je do hrobů, jim ti přeživší zpívali: Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená, do níž se ukládaj’ nejdražší semena… Z toho vznikla La Paloma, akorát že tam je ten latinskoamerickej rytmus… Představte si to, takhle malej národ a takovejhle hit!“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
