Změna premiérova postoje je dalším důkazem, že už dávno není žádným nepolitikem, jak se občas ještě snaží tvrdit, ale naopak se v tomto odvětví už mnohému naučil. A že zde dokáže zúročit i své obchodnické zkušenosti. Tam, kde jiní předstírají sílu či zodpovědnost, neváhá Andrej Babiš bezelstně dávat ruce pryč. Klidně přizná, že to či ono není v jeho moci, čímž se paradoxně nakonec dostává do výhody. No a nakonec se přimkne tam, kde cítí větší šanci na úspěch. Jako nyní v tahanici kolem ministra kultury.
Původně Andrej Babiš podporoval postoj svého koaličního partnera. Sice vlažně, ale respektoval požadavek ČSSD na odvolání ministra kultura a jejich výběr nástupce. Postupně poznal, že s Milošem Zemanem nehne, do většího sporu s prezidentem ale jít nechtěl. Hlava státu je pro něj přeci jen důležitějším partnerem než sociální demokraté. Přestože se mu pořád ve vládě hodí.
Zbývalo tedy najít zdůvodnění současného patu. A není jím ani zjevné nerespektování Ústavy, natož pak zpochybňování koaliční smlouvy. Tu si navíc pořádně přečetl – či možná spíše lidé z jeho týmu – a se zapálením lingvisty zjistil, že „měl by“ nutně neznamená povinnost.
Hlavně se ale podařilo najít hlavního viníka celé krize neboli premiérovými slovy „pseudokauzy“. Ano, je to pochopitelně Michal Šmarda a jeho strana. Šmarda proti vstupu ČSSD do koalice teď pro změnu slovně útočil na členy vlády, konkrétně na ministryni Alenu Schillerovou. A ani jeho odborné a jazykové předpoklady nejsou nejlepší… A především: „Tak nechápu, proč tam chce. Jsem přesvědčen, že ten člověk ve vládě bude tu vládu jen rozvracet,“ nechal se premiér slyšet v rozhovoru pro iDNES.cz.
A jakožto si nedáme rozvracet republiku, jak kdysi apelovalo Rudé právo, nelze toto připustit ani u vlády. Natož u vlády tak úspěšné, jak to premiér líčí. A moc si přeje, aby v ní sociální demokraté zůstali…
Andrej Babiš si prostě jen vyhodnotil, kdo hraje s jakými kartami, a podle toho nakonec zaujal postoj. To, že nyní prezident získává v rozporu s Ústavou navrch nad vládou, mu nevadí. Hlavně, že ze sebe setřásl punc slabého premiéra a jednoho z viníků nynější situace. A mocenský posun ve prospěch hlavy státu? Třeba se to jednou bude hodit.
