Očima libertariána: Jak jsem se z pacienta stal zákazníkem | Reflex.cz
nahoru

Očima libertariána: Jak jsem se z pacienta stal zákazníkem

Roman Kříž27. prosince 2018 • 15:00
Čekání na lékaře - ilustrační snímek
Čekání na lékaře - ilustrační snímek
• foto: 
ara

S dětmi je pořád něco, znáte to. Tentokrát bolest v koleni mé devítileté dcery. Předběžný závěr naší šikovné fyzioterapeutky a doporučení do Centra pohybové medicíny k ortopedovi, který prý je skvělý a dělá i děti. Potud dobré.

Zavolali, objednali. Až na druhý konec Prahy? No, co se dá dělat. S naší zdravotní pojišťovnou nespolupracují, musíme to zaplatit. OK, osmnáct stovek je dost, ale zdraví dcery má přednost a snad to k něčemu bude….

Přijdeme 5 minut před desátou, na kterou jsme objednáni. Prý tam pan doktor ještě někoho má. Inu, stane se. Usedneme před ordinací, po čtvrthodině vychází zmíněný pacient, doktor si bere pacienta, který, jak se ukazuje, je v řadě ještě před námi… Jdu se optat slečny na recepci, jak dlouho budeme ještě čekat, když jsme byli objednáni na konkrétní hodinu, protože i můj čas je drahý. Slečna odsekne, že prostě musíme počkat, protože pan doktor toho má moc a co se divíme, že to je normální.

No a v ten okamžik se to stalo. Ztratil jsem důvěru i zájem. Chtějí (nemalé) peníze, nejsou zorganizovaní, a ještě k tomu budou drzí? Vysvětlil jsem slečně na recepci, že v tom případě o jejich služby nestojíme, protože kdo pohrdá časem jiných, ten si nezasluhuje jejich peníze. Rozloučili jsme se a odešli.

Kousek normálního trhu v socialistickém zdravotnictví

Dceři jsem to vysvětlil cestou. My prostě nejsme ti, kterým lékaři prokazují nějakou milost, oni nabízejí své služby a my jsme normální zákazníci. Jen, na rozdíl od pedikúry či služeb kadeřníka, které si můžeme odepřít, když s jejich poskytovatelem nejsme spokojeni, ve zdravotnickém byznysu nás stát oškube v každém případě (eufemisticky to nazývá zdravotní pojištění) a my už se můžeme jen zoufale doprošovat bohů v bílých pláštích, jejichž počty a podmínky práce stát také reguluje, aby nám laskavě poskytli své služby.

Systém povinného zdravotního pojištění a přeregulace odvětví jsou zvrhlé. Ale v tomto případě jsem v malém mohl okusit ten pocit, který bychom mohli mít všichni, kdyby z nás stát nedělal skoro bezmocné pacienty. Jako nespokojený zákazník jsem prostě svoje peníze neutratil. A lékař, u kterého nejsem spokojen s kvalitou služeb, nevydělal. Vydělá jiný. Lepší.

Jiný lékař

Zase ta proklínaná (ale jediná fungující) neviditelná ruka trhu. Vlastně spíš miliony a miliony viditelných dobrovolných rozhodnutí konkrétních lidí v konkrétních situacích, které dávají zpětnou vazbu tím, že kvalita vydělává a nekvalita neprosperuje. Škoda, že tržní hospodářství nemáme skoro v ničem (o zdravotnictví ani nemluvě).

A víte co? Dcera to pochopila. Myslím, že i ona bude, až vyroste, chtít odluku zdravotnictví od státu. Jako já. K lékaři půjdeme. Ale k jinému. K tomu, co si naše peníze zaslouží.

Autor je zakladatelem Libertariánského institutu

Roman Kříž




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější