Vše začalo nevinným pískáním. Zpočátku jsem si myslel, že je to ústřední topení, pak jsem nastražil uši a zjistil, že to nejde od radiátoru, ale od nedalekého stolního počítače. Zkusil jsem několik základních hardwarových hmatů a chvatů: Vytáhl jsem a zase zandal všechny konektory, ten k bednám dokonce dvakrát, počítač zvedl do ruky, rázně s ním zatřásl, a když pískání neustalo, tak jsem do něj ještě zkusmo několikrát - pokaždé z jiné strany - uhodil. Pískání nepřestalo, ale mé kapacity hardwarových dovedností byly v úplnosti vyčerpány, tak jsem se pokusil zasáhnout softwarově a počítač jsem restartoval.
Nepovedlo se, ještě před BIOSem naskočila černá obrazovka s nápisem CPU fan error, takže i mé nevalné softwarové znalosti stačily k tomu, abych pochopil, že zlobí větrák procesoru a že to sám boucháním nespravím. Profesionální voják musí mít vždy při ruce záložní zbraň, profesionální novinář pak záložní počítač. I vyndal jsem svůj minulý komp - notebook - ze zásuvky, že ten současný - stolní - pošlu spravit a přes Vánoce budu na starým notebooku, ještě s XP. Jen budu muset updatovat antivirák, a jedeme dál. Zasunul jsem zdroj do zásuvky, notebook spustil a na obrazovce se objevilo: Nelze fist z disku. Chudák neuměl ani českou diakritiku.
Párkrát jsem ho zkusil restartovat, a bylo to marné, harddisk v háji. Neopravitelné. Provedl jsem tedy svůj rozlučkový rituál s počítači. Vyšrouboval jsem harddisk a rozbil ho kladivem. A vynesl notebook do elektroodpadu. Intuitivním rytím v BIOSu se mi podařilo stolní počítač nakonec přimět k činnosti i s tím pískajícím větráčkem, a já začal podnikat nezbytné kroky. Značkový servis má můj komp v Ostravě, takže jej tam musím poslat, a čekat na opravu. Ergo potřebuji okamžitě koupit nový stolní (notebooky už nepoužívám), ten starý smazat, poslat opravit, a pak ho suspendovat do pozice druhého kompu, uskladnit jako záložní počítač. Vybral jsem si velmi podobný tomu starému, jen o čtyři roky pokročilejší stolní minipočítač, krabičku o málo větší než obal CD, koupil ho a spokojeně šel spát. Od chvíle, kdy jsem si druhý den ráno sedl k počítači, tak koukám na reklamu, na reklamu na ten úplně samý počítač včera koupil, a u kterého je proto stoprocentní záruka, že ho opravdu nebudu chtít koupit dnes znovu.
Reklama podle cookies je úplně idiotická, obtížná, nepříjemná a směšná - přesto na mě bafá z každého druhého webu, kam dorazím. A tak prosím pány ajťáky o laskavé vysvětlení: Jak je možné, že se Síť chová tak neinteligentně? Je opravdu problém vymyslet algoritmus, který mi po prohlížení a nákupu počítače nabídne monitor, klávesnici nebo myš? Pokud alespoň tohle Síť nesvede, tak se umělé inteligence nemusíme bát.
