V čase předvánočním zásadně nenakupuji, pokud nezavelí nutnost. Nyní nutnost zavelela a já si musel koupit nový počítač. Od té doby mi ho nabízí reklama na každém druhém webu, na který vlezu. Vybízejí mne zřejmě, abych si ten samý koupil ještě jednou.
Vše začalo nevinným pískáním. Zpočátku jsem si myslel, že je to ústřední topení, pak jsem nastražil uši a zjistil, že to nejde od radiátoru, ale od nedalekého stolního počítače. Zkusil jsem několik základních hardwarových hmatů a chvatů: Vytáhl jsem a zase zandal všechny konektory, ten k bednám dokonce dvakrát, počítač zvedl do ruky, rázně s ním zatřásl, a když pískání neustalo, tak jsem do něj ještě zkusmo několikrát - pokaždé z jiné strany - uhodil. Pískání nepřestalo, ale mé kapacity hardwarových dovedností byly v úplnosti vyčerpány, tak jsem se pokusil zasáhnout softwarově a počítač jsem restartoval.
Nepovedlo se, ještě před BIOSem naskočila černá obrazovka s nápisem CPU fan error, takže i mé nevalné softwarové znalosti stačily k tomu, abych pochopil, že zlobí větrák procesoru a že to sám boucháním nespravím. Profesionální voják musí mít vždy při ruce záložní zbraň, profesionální novinář pak záložní počítač. I vyndal jsem svůj minulý komp - notebook - ze zásuvky, že ten současný - stolní - pošlu spravit a přes Vánoce budu na starým notebooku, ještě s XP. Jen budu muset updatovat antivirák, a jedeme dál. Zasunul jsem zdroj do zásuvky, notebook spustil a na obrazovce se objevilo: Nelze fist z disku. Chudák neuměl ani českou diakritiku.
Párkrát jsem ho zkusil restartovat, a bylo to marné, harddisk v háji. Neopravitelné. Provedl jsem tedy svůj rozlučkový rituál s počítači. Vyšrouboval jsem harddisk a rozbil ho kladivem. A vynesl notebook do elektroodpadu. Intuitivním rytím v BIOSu se mi podařilo stolní počítač nakonec přimět k činnosti i s tím pískajícím větráčkem, a já začal podnikat nezbytné kroky. Značkový servis má můj komp v Ostravě, takže jej tam musím poslat, a čekat na opravu. Ergo potřebuji okamžitě koupit nový stolní (notebooky už nepoužívám), ten starý smazat, poslat opravit, a pak ho suspendovat do pozice druhého kompu, uskladnit jako záložní počítač. Vybral jsem si velmi podobný tomu starému, jen o čtyři roky pokročilejší stolní minipočítač, krabičku o málo větší než obal CD, koupil ho a spokojeně šel spát. Od chvíle, kdy jsem si druhý den ráno sedl k počítači, tak koukám na reklamu, na reklamu na ten úplně samý počítač včera koupil, a u kterého je proto stoprocentní záruka, že ho opravdu nebudu chtít koupit dnes znovu.
Reklama podle cookies je úplně idiotická, obtížná, nepříjemná a směšná - přesto na mě bafá z každého druhého webu, kam dorazím. A tak prosím pány ajťáky o laskavé vysvětlení: Jak je možné, že se Síť chová tak neinteligentně? Je opravdu problém vymyslet algoritmus, který mi po prohlížení a nákupu počítače nabídne monitor, klávesnici nebo myš? Pokud alespoň tohle Síť nesvede, tak se umělé inteligence nemusíme bát.
