Zatím můžeme jen spekulovat, ale v tomto případě nám nezbývá nic jiného. Propuštění dvou mladých českých žen, Antonie Chrástecké (26) a Hany Humpálové (26), které byly v březnu 2013 uneseny v Pákistánu, je skvělou zprávou. Zejména v době, kdy islamisté a různé zločinecké gangy masakrují v mnoha zemích lidi na potkání. Jenže ve srovnání se světem tady něco nehraje.
Zatímco všude jinde je obvyklé, že unesené občany dopraví do vlasti vládní či vojenské letadlo, tam je pak vítají politici a nakonec se dotyční svěří se svými pocity a zkušenostmi domácí veřejnosti a médiím, v tomto případě se nic z toho neodehrálo. Možná se ještě odehraje, ale v každém případě sledujeme výjimku ze zaběhlých zvyklostí. Pamatuje si snad někdo, že by nějaká hlava státu „sprdla“ propuštěné unesené, jak to udělal v neděli Miloš Zeman? Ten řekl, že Chrásteckou a Humpálovou nepřijme, protože se zachovaly nezodpovědně a hloupě, že poškodily Českou republiku. Jistě, Zeman je v mnoha názorech extrémní, ale tohle?
Spíše něco podobného známe z televizních seriálů, například ze slavného amerického Homelandu (u nás pod jménem Ve jménu vlasti), v němž je seržant Nicholas Brody po svém návratu ze zajetí v Iráku podezříván tajnou službou ze spojení s al-Ká’idou.
Proč bezprostředně po návratu mlčely dvě české ženy, je obestřeno tajemstvím. Možná jsou pouze vyčerpané, introvertní a nechtějí s veřejností hovořit. V tom případě musíme jejich přání respektovat. Být dva roky v zajetí byla určitě příšerná zkušenost. Nebo je to součástí širší dohody o propuštění.
Doufejme ale, že se to mlčení a odstup velmi brzy vysvětlí. Bylo by pak jasnější, kdo vlastně Chrásteckou a Humpálovou pomohl osvobodit.
Turecká humanitární organizace IHH (v turečtině İnsan Hak ve Hürriyetleri) – Humanitarian Relief Foundation – totiž u nás není tak neznámá. V roce 2010 vyslala tři lodě, které se pokusily prolomit izraelskou blokádu palestinské Gazy. Této akce se zúčastnilo i několik českých občanů. Na lodi Mavi Marmara tehdy došlo ke krvavému konfliktu s izraelskými vojáky, při němž zahynulo devět osob, většinou právě členů IHH. Turecko pak v podstatě přerušilo styky s Izraelem.
Podle Čechů, kteří mají na IHH přímé kontakty, se mohlo jednat v případě propuštění dvou žen o tento postup: Česko zaplatilo výkupné, ale oficiálně o tom nechce nikdo hovořit. To se běžně v podobných případech děje. Mladé ženy konvertovaly k islámu, proto v Turecku vystoupily v šátcích. Podle expertů by členové kmene, jenž je unesl v Pákistánu, mohli uvažovat o propuštění, právě pokud by ženy přijaly muslimské náboženství. To by bylo vysvětlitelné a srozumitelné pro všechny příslušníky kmene. Pak se mohla do věci vložit i turecká organizace, která představuje takového muslimského „Člověka v tísni“.
Třeba ale všechny spekulace kolem Antonie Chrástecké a Hany Humpálové zůstanou jen spekulacemi. Nejdůležitější je, že jsou naživu, avšak ve svém vlastním zájmu by měly vysvětlit, či alespoň naznačit, proč byl po jejich propuštění zvolen tento neobvyklý postup, jenž logicky vyvolává nejrůznější otázky.
