Honkgong

Honkgong Zdroj: ČTK

VILIAM BUCHERT: Deštníková revoluce. Obyvatelé Hongkongu se vzepřeli miliardové komunistické Číně

Komunistická totalitní Čína, která je dnes tak oblíbená u českých politiků (prezident Miloš Zeman se tam chystá jet tento měsíc na návštěvu), má velký problém. Malý Hongkong, jenž má sice autonomní status a svoji vládu, ale patří od roku 1997 k říši středu, se vzepřel tomu, že Peking mu chce vzít svobodu rozhodování v politických otázkách.

Na tomto příkladu je dobře vidět, jak čínská vláda bez jakýchkoli rozpaků porušuje mezinárodní dohody, které kdysi podepsala. Když v červenci 1997 Velká Británie předávala Hongkong Číně, ta slíbila na 50 let tomuto území rozsáhlou autonomii a ponechala zde i svobodné volby, jež jinak v nejlidnatější zemi světa neexistují. Jenže teď se rozhodla, že demokracie a svoboda jsou věci, které nehodlá tolerovat. A to vyvolalo v Hongkongu nečekaný odpor zejména u mladé generace. Pro Čínu by to mělo být varováním, protože jakýkoli další násilný zásah proti demonstrantům pošramotí její jméno a postavení ve světě.

Protestujícím v Hongkongu se především nelíbí, že v roce 2017 by měli ve volbách vybírat jen z těch kandidátů, jež předem posvětí Peking. Je to popření toho, co bylo slíbeno a podepsáno. Navíc, i když je Hongkong součástí Číny, si jeho obyvatelé užívají nadále některých svobodných výsad. Jejich zrušení považují za nedemokratické. Rozhodli se je proto bránit. Čína označuje protesty za „ilegální“.

Při demonstracích byla určitou dobu blokována jen několika stovkami lidí místa, kde sídlí hlavní orgány Hongkongu. Proto byla proti davu nasazena policie, jež tloukla neozbrojené protestující, stříkala jim do obličejů pomocí pepřových sprejů a devadesátkrát použila slzný plyn. Demonstranti se bránili jen tím, co měli – například deštníky (což na slzný plyn bohužel nefunguje). Proto se na Twitteru objevil 26. září poprvé termín „deštníková revoluce“. Jenže násilný zásah bezpečnostních sil vyhnal do ulic další desítky tisíc lidí. A zablokovat dopravní tepny v hustě osídleném městě není žádný velký problém. Situace je tak patová – části Hongkongu jsou paralyzovány a nasadit další policejní jednotky, či dokonce vojáky může vyvolat krvavé orgie. To podle všeho nemá v úmyslu ani silná Čína.

Jenže úřady nechtějí ustoupit od svého záměru udělat „svobodné“ volby daleko méně „svobodnými“. Pro Peking je kauza kolem Hongkongu ale nebezpečná v tom, že přes cenzuru, blokování sociálních sítí a masívní lživou propagandu se nepodařilo hongkongské události před obyčejnými Číňany utajit. Pokud by měl Hongkong posloužit jako rozbuška snah o větší svobodu a demokracii v celé Číně, byla by to věc, jež by pekingskou vládu oslabila a v očích světové veřejnosti výrazně poškodila.

Teď je otázkou, která ze stran prosadí svůj názor. Čína to může udělat podle všeho pouze s použitím síly. Dovolí si to? A bude pak demokratický svět mlčet? Po krvavém potlačení povstání na pekingském náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) před 25 lety čelila asijská supervelmoc několik let ze strany Západu, Japonska či Austrálie nejrůznějším sankcím. V současnosti by však vzhledem k celosvětovému obrovskému ekonomickému vlivu Číny bolely daleko, daleko víc.

Jak je ale vidět, stát se může v několika dnech ve světě cokoli. I s „deštníky“ se dá potrápit na první pohled neotřesitelná totalitní moc.