Vždy po volbách, coby konstatování jejich mizerného výsledku, eventuelně před nimi jako varování a temná předpověď, se ozývá úvaha o emigraci do zahraničí. Bývá vyslovována těmi, jimž přijdou výsledky voleb (ty skutečně i předpokládané) neevropské, levicově populistické, v každém případě popírající polistopadový vývoj.
K žádné emigraci pochopitelně nedojde – a řečnická figura, připomínající po několika parlamentních cyklech vyprázdněné klišé, přijde na řadu po dalším volebním dnu. V nezměněné podobě zazní v prostředí velkoměstských restaurací – například, jednoduše na místech, na nichž se potkávají lidé, kteří se stali hybateli vývoje po revoluci v roce 1989.
Ano, v nezměněné podobě. To však neznamená, že stejně neměnná je česká společnost, která svým volebním chováním tuto veskrze kavárenskou úvahu evokuje. Časy se mění. Co se zdálo ještě před několika lety nemožné a nemyslitelné, je dnes běžné a nebudí dokonce vážnější zájem, natož pohoršení.
Celou úvahu Dana Hrubého o tom, proč se dnes bez problémů v politice prosazují estébáci, pravověrní bolševici, a proč dostávají od prezidenta medaile i lidé, kteří sloužili totalitnímu režimu, čtěte v zítřejším Reflexu.
