Merz na odstřel. Horký německý podzim může odrovnat nejen kancléře, ale i celou umírněnou politiku
- Po historickém úspěchu opoziční AfD a s ohledem na nadcházející klíčové volby čelí německý kancléř Friedrich Merz silné kritice i ztrátě autority uvnitř vlastní strany.
- Přestože Merz podniká kroky k posílení své pozice v zahraničí i na domácí scéně, jeho případný pád komplikuje nutnost ihned dojednat a zvolit nového kancléře.
- Vzestup extremismu a celková nejistota ukazují, že hlavní příčinou krize není pouze samotný kancléř, ale i hluboké tápaní celého německého politického středu.
Týden po volbách v Sasku-Anhaltsku, které přinesly dosud nevídané vítězství AfD, panuje v sídle nejsilnější vládní strany CDU nervozita. Stále častěji se mluví o osobní odpovědnosti kancléře Friedricha Merze a oslabení jeho autority. Klíčovým volbám navíc ještě není konec.
Těžká rána pro Berlín i kancléře
Za pouhých několik hodin se hlavní pozornost německých médií přesunula z Magdeburku zpět do Berlína. Volby ve dvoumilionovém Sasku-Anhaltsku totiž byly klíčové zejména proto, že jejich výsledky měly naznačit kondici současné středové vlády Friedricha Merze, kterou úspěšná AfD stínuje jako nejsilnější opoziční strana. A jak se potvrdilo, schopnost německé vlády udržet si důvěru veřejnosti je na povážlivě nízké úrovni. Volby vytvořily situaci, ve které se vážně debatuje o tom, jestli by se Merz neměl ze své pozice poroučet a přenechat ji někomu, kdo dokáže komunikovat otevřeněji a přívětivěji.
V první chvíli to vypadalo, že se na kancléře snese kritika ze všech stran. Už v létě média přinášela zákulisní informace o tom, jak studenou sprchu dostal Merz od poslanců své strany prakticky ze všech regionů. Vyčítali mu neobratnost při vyjednávání s koaličními partnery, neschopnost hovořit s vlastními zákonodárci i dokola opakovanou strategii některé problémy zkrátka vysedět.
Po hlasování v Sasku-Anhaltsku většina politiků taktně mlčela, kritiku si kancléř vysloužil hlavně od politiků své strany z východních regionů a některých funkcionářů mládežnické organizace CDU Mladá unie. Jedna ze členek jejího vedení a na sítích viditelná politička Clara von Nathusius šla ze všech nejdál, když řekla, že s kancléřem Merzem už její strana žádné další volby vyhrát nemůže.
Pravdou ale je, že většina křesťanskodemokratických politiků mlčky vyčkává na další hlasování, která zemi čekají v neděli. To budou voliči rozhodovat o složení radnice v Berlíně a zemského sněmu v Meklenbursku-Předním Pomořansku. Poslední zveřejněné průzkumy ukazují, že právě v dalším východoněmeckém regionu může CDU tvrdě narazit. Jeden z nich její preference vidí dokonce přesně na pěti procentech, tedy s nenulovou šancí, že se strana bude muset z místního zastoupení úplně poroučet. V hlavním městě pak bude hlavním úkolem udržet pozici starosty. Ani to se ale nemusí povést.
Slabé náplasti a krize politického středu
Pro úplnost je ale třeba dodat, že Merz neztratil ve straně úplně všechnu podporu. Na jeho straně jsou stále jemu blízcí funkcionáři, včetně nejvyšších představitelů poslaneckého klubu. A dál mu kryje záda i bavorský ministerský předseda Markus Söder, kterého jinak média zmiňují jako Merzova možného nástupce.
Drobným uklidněním můžou být i výsledky komunálních voleb v Dolním Sasku, které se konaly tuto neděli. Ty sice sotva můžou sloužit jako náplast po vršících se neúspěších na úrovni celých spolkových zemí, CDU tu však aspoň do jisté míry těžila z toho, že dlouhodobě působí jako „lidová strana“. Má tedy mnoho zastupitelů na menší úrovni a silnou stranickou základnu tam, kde konkurence paběrkuje. Jedním dechem je tu ale třeba dodat dvě věci. Tou první zásadní je, že Dolní Sasko není bývalá NDR, ale západ, tou druhou, že jen dvě velké strany tu oproti dřívějšku neoslabily: AfD a Die Linke.
Není příliš pravděpodobné, že by Merz padl ještě před víkendovým hlasováním. A to ani s vědomím toho, že německá média – třeba pondělní berlínský Tagesspiegel – zmiňují, že změny díky silné nervozitě až panice pravděpodobně budou dost překotné. S trochou nadsázky se tak dá říct, že jestli Sasko-Anhaltsko Merzovu pozici zásadně podlomilo, Berlín a Meklenbursko-Přední Pomořansko můžou rozhodnout o tom, jak rychle se které změny odehrají. To, že nějaké přijít musejí, si uvědomují všichni. A otázka nyní zní, jestli snaha zvrátit klesající preference zahrne i kancléřův pád. Pořád je totiž potřeba mít na vědomí, že kancléř nevládne sám. A že raketový vzestup AfD není jen jeho vina, ale důsledek krize celé německé umírněné politiky.
Defenzivní manévry v Berlíně i v zahraničí
Pro kancléřův možný konec svědčí to, že sám nebyl zatím schopný přijít s ničím, co by zásadně zlepšilo náladu v zemi. Slibované reformy, které Německo zoufale potřebuje, se vlečou. Velká část z nich je navíc výsledkem křehkého kompromisu se sociálními demokraty, kteří kvůli oslabování Merzovy autority začínají čím dál víc brblat. Stále však ještě navenek SPD nechce „kancléřskou otázku“ otevřeně otevírat, což svědčí o tom, že Merzova výměna stále není automatická.
Za poslední týden se Merz pokusil o dva kroky, které mají jeho pozici v očích spolustraníků posílit. Tím prvním byl ostrý projev na půdě německého parlamentu, velmi útočně mířený jmenovitě proti AfD. Kancléř v proslovu označil program remigrace za chystanou „etnickou čistku“ a uvedl, že strana je destruktivní silou. Druhým krokem je účast na summitu ve Finsku, kde kancléři vyslovili podporu vysocí ústavní činitelé pobaltských a některých severských zemí. Pokud bude dál osobně vnímán jako důležitý muž v budování evropské obranné strategie, může to jeho problémy trochu umenšit.
Past zvaná konstruktivní nedůvěra
Klíčové budou ale nejen výsledky dalších voleb a prosazení reforem. V Německu není výměna kancléře jen tak. Pokud budou chtít jeho vlastní Merze odstřelit, musí mít hned připravenou alternativu. V parlamentu totiž funguje jen takzvaná konstruktivní nedůvěra – Merze lze odvolat jen tak, že se ihned zvolí kancléř nový. Vedle bavorského premiéra Södera se často zmiňuje jméno Hendrika Wüsta. Mladého politika, ministerského předsedy Severního Porýní-Vestfálska, největší německé spolkové země. Ten ale v posledních dnech naštval část straníků tím, že navrhl, aby se strana znovu vážně zabývala zákazem AfD. Tato agenda je doposud v německé politice doménou především levicových stran a současné kancléřství se k ní staví spíš skepticky.
Podle informací Reflexu navíc s Wüstem, který je v některých kruzích CDU vnímán jako přirozený Merzův nástupce, spolupracuje tým, který dřív vypomáhal s veřejnou prezentací předsedovi CDU Arminu Laschetovi. I on pochází z této rozlehlé západoněmecké a dříve silně průmyslové spolkové země. Laschet se nicméně na celostátní úrovni příliš neblýskl. Ve funkci předsedy strany byl Merzovým předchůdcem, vedl ji do voleb v roce 2021 v období mocenského vakua po odchodu Angely Merkelové. A právě po tomto hlasování CDU přišla dočasně o moc.
Pro jedny je Merzova éra u konce, druzí oponují, že změna lídra automaticky nemusí vést k vyšší důvěryhodnosti a posílení pozice umírněné politiky. Jisté je teď jen to, že Německo zažívá i při poklesu venkovních teplot horký politický podzim. Ať už německý kancléř zůstane ve své funkci nebo ne, k razantním změnám bude muset dojít. To, jak často se v úvahách objevuje přímo Merzův pád, svědčí o tom, že vede velmi nejednotnou stranu. Stranu, která i bez jeho přičinění tak trochu neví, co sama se sebou.
