Protipožární zeď praská. Vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku staví Merze před boj o přežití
- Vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku ukazuje, že strategie politické izolace extrémní pravice naráží na svoje hranice a dosavadní koalice ztrácejí sílu.
- Boj Friedricha Merze o přežití: Šéf CDU čelí tlaku uvnitř vlastní strany i rozpolceným voličům. Zápas s AfD se pro něj stává otázkou osobní politické sebezáchovy.
- Němeční politici oprašují myšlenky na zákaz AfD, mezitímco strana míří k reálnému podílu na vládě, což zásadně změní celoněmeckou i evropskou politiku.
Zemské volby v Sasku-Anhaltsku, ve kterých s přehledem zvítězila krajně pravicová AfD, mnozí vnímají jako přelomový okamžik, který může ovlivnit celoněmeckou a v delším horizontu i evropskou politiku. Na prvním místě však poukázal na to, že v případě zadržování vlivu extrémní pravice pomocí „protipožární zdi“ země poprvé reálně naráží na možnost, že síla antifašistických koalic jednou už nebude stačit.
Mýtus protipožární zdi: Proč izolace AfD na východě Německa selhává?
O tom, že by se od „protipožární zdi“ mělo v případě AfD upustit, se potichu diskutuje už roky. Zejména ve východních spolkových zemích, kde se jí povedlo voliče získávat rychleji než na západě, občas zazní hlasy z lokální nebo regionální úrovně, které volají po tom, že masu voličů podporujících AfD nelze ignorovat. Scénář je pokaždé stejný: takový hlas se － především v křesťansko-demokratické CDU, která se v postmerkelovské éře snaží o přijetí realistické pozice směrem k migraci － objeví, stranická centrála zasáhne odmítnutím.
„Slon v porcelánu.“ Proč šéfovi CDU nevyšla snaha přetáhnout voliče AfD?
Kancléř Friedrich Merz, který si dnes bere boj s rostoucí AfD za svůj osobní úkol, má s jistou formou spolupráce své zkušenosti. Před parlamentními volbami v roce 2025 chtěl oslovit voliče tím, že nechal své poslance hlasovat pro protimigrační návrhy. Snad to bylo z naivity, možná z prostého kalkulu, který nikdy nikde nefunguje: voliče extrémní pravice nikdy nepřilákáte tím, že radikalizujete svoji vlastní pozici.
Merzovi se před volbami postavila nejen část vlastní strany, ale především se boj proti AfD v kampani stal i bojem proti ignorantskému „slonu v porcelánu“, který si umínil, že část příznivců AfD získá na svou stranu. Výsledek? Kromě AfD ve volbách posílila i radikální levice, která si na boji proti fašismu postavila horkou fázi kampaně.
Dnes je to AfD, která Merzovi leží v žaludku nejvíc. Po volbách v Sasku-Anhaltsku straně, která otevřeně vyzývá k masovým deportacím cizinců nebo návratu k závislosti na ruských energiích, vyčinil na půdě německého parlamentu, kde ještě před nedávnem bývaly emocionálně vypjaté debaty vyloučené kvůli celkem striktním pravidlům pro vystupování poslanců. Dnes je vše jinak. Merz se proti AfD a jmenovitě její předsedkyni ohradil nejhlasitěji, jak to kdy udělal. Ze strany levice sice slyšel, že je to pozdě a že on sám s občany neumí srozumitelně mluvit, sledujeme tu ale začátek nové － aspoň nějaké － rétorické ofenzivy.
Panika před dalšími volbami: Boj s AfD jako otázka osobního přežití
Merz totiž musí udělat aspoň něco. CDU se po výprasku v Sasku-Anhaltsku, kde přijde o moc, musí nachystat na volby v Meklenbursku-Předním Pomořansku a Berlíně. A třebaže se ještě před několika týdny překvapení v těchto oblastech moc čekat nedalo, dnes má v prvně jmenované spolkové zemi － rovněž na východě － CDU v preferencích 5 procent hlasů.
Pro Merze se boj proti AfD stává otázkou osobního přežití. Jeho pozice v CDU je vratká a vypočítal si, že když svou osobu s politickým programem obhajoby mainstreamové politiky proti extremismu spojí, může tím oslabit argumentaci svých početných odpůrců. K nelibosti Merze i mnoha jiných umírněných politiků ale Sasko-Anhaltsko ukazuje, že „protipožární zeď“ naráží na své limity.
S tímto vědomím se politici vypořádávají po svém. Merz se snaží poukazovat na to, kde všude AfD selhává, a naznačuje, že pod její vládou by země trpěla. Hendrik Wüst, mladší nadějný politik a často zmiňovaný potenciální nástupce současného kancléře, pak znovu oprašuje myšlenku na možný zákaz AfD. Jiní politici, mezi nimi například jeden z nejpopulárnějších zelených Cem Özdemir, pracují s aspoň částečným zákazem.
Zákaz AfD, nebo reálná moc? Německo hledá cestu ze slepé uličky
Ve skutečnosti jsou tyto debaty výsledkem toho, že Sasko-Anhaltsko může poměrně rychle ukázat, že AfD zkrátka vládnout může. Pokud bude svůj program chtít naplňovat, povede to v německé politice k nevídané změně. Zatím to vypadá, že strana dělá různé úkroky stranou, aby si na jednu stranu mohla užívat výhody moci, ale na stranu druhou aby ze sebe setřásla tíhu jakékoliv odpovědnosti.
Proto je i nadále důležité, aby se zeď nebortila. I když více či méně bizarní spojení ideologicky vzdálených aktérů přinese ještě bolestivější kompromisy, stále je to lepší varianta než naplňování programu těch, kdo ve volných chvílích hajlují, sjíždějí se na sjezdy slunovratů a chtějí vyvolávat nostalgii po NDR, protože se jim jako tajným agentům komunistické policie v takovém systému žilo celkem dobře. Srozumitelná politika prezentovaná důvěryhodnými tvářemi bude ale do budoucna nutnou součástí toho, jak tyhle široké aliance ještě udržet tam, kde se dá.
Možná si budeme zpětně říkat, že Friedrich Merz byl posledním politikem, který dokázal AfD udržet mimo vládu v Německu. Bylo by to do jisté míry paradoxní. V každém případě se ale musí ze své současné pozice pokusit udělat ještě maximum pro to, aby důvodů pro volbu AfD spíš ubývalo. Zatím se mu to nedaří.
