Vyměnit film za politiku není ojedinělé. V indickém státě se tak děje tradičně už desítky let
Vyměnit uměleckou kariéru za poslanecké nebo ministerské křeslo není ani v naší politice ojedinělá záležitost. Příklady se nám nabízejí už od začátků polistopadové politiky u Václava Havla nebo Pavla Dostála a táhnou se až k současné vládě, kde jedno z ministerských křesel obsadil bývalý hudebník Oto Klempíř.
Přitom poslední dva zmínění umělci se chopili právě ministerstva kultury. Zdá se, že toto je maximální souhra mezi uměleckou sférou a politikou, kterou česká politická historie zatím dokázala nabídnout. Ovšem porovnáme-li Česko s politickou historií jižní Indie, zjistíme, že potenciál kooperace mezi uměním a politikou v tuzemsku není zdaleka vyčerpán. Přesuňme se na krátký politický exkurs do jednoho z ekonomicky nejvýznamnějších svazových států Indie, Tamilnádu, jenž velikostně odpovídá přibližně rozloze Česka a Slovenska dohromady.
Hegemony politické scény jihoindického svazového státu Tamilnádu byly ještě donedávna dvě rivalské strany – DMK a AIADMK. Už od 70. let minulého století byly nejvyšší příčky obou stran obsazeny osobnostmi tamilského filmu: scenáristy, režiséry, tvůrci filmových písní, a především herci. Film je v celé Indii pevnou součástí každodenního života. Lístky jsou levné, snímky dlouhé, a nabízejí tedy dostupnou formu úniku od každodenních strastí. Osobnosti filmu v popředí s herci se těší až fanatické úctě, která si mnohdy nezadá ani s úctou projevovanou hinduistickým božstvům. A tak byla nastolena nová politická strategie. Oběma zmíněným stranám se podařilo přebudovat fanouškovské kluby svých herecky nadaných kádrů ve věrné voličské masy. Film se ukázal jako efektivní nástroj politické mobilizace.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
