Skončete to provinční politické divadlo! Ať spor hlavy státu s šéfem Motoristů rozsekne Ústavní soud
Spor prezidenta Petra Pavla s šéfem Motoristů a ministrem zahraničních věcí Petrem Macinkou nejen o kompetencích či potenciálním mandátu k zastupování České republiky navenek vstoupil do svého dalšího dějství. Už to zdaleka není věcný politický spor, nýbrž se z něj stala nechutná fraška, která jen okolnímu světu dokazuje, jak přízemní a provinční politická kultura u nás stále panuje.
Je zjevné, že obě strany, tedy Hrad i Černínský palác, se vydatně zakopávají ve svých pozicích a hledají cokoliv k ospravedlnění svých kroků. Premiér Andrej Babiš celému sporu jen vylekaně přihlíží a zjevně neví na kterou stranu se má přidat. Řešení je přitom jednoduché a úplně se nabízí – předat celou záležitost Ústavnímu soudu. Ten by pak autoritativně a jednou provždy rozhodl, kdo je v právu a koho výklad Ústavy a z ní plynoucích kompetencí či pravomocí je správný.
Otázkou však ale je, jestli si takový zásah soudců aktéři této šarvátky přejí. Z dění a výroků jednotlivých stran plyne, že Motoristé a Petr Macinka (a možná nejen oni) o to nestojí. Ostatně šéf diplomacie už od časů povolebního manévrování Petra Pavla kolem možného střetu zájmů Andreje Babiše a i pozdějšího nejmenování Filipa Turka ministrem opakovaně prohlašuje, že si přenos sporu ohledně výkladu Ústavy před soud nepřeje. Bohužel neuvedl jeden pádný argument proč. Nicméně to mu však nebrání, aby až s dětskou umanutostí a zapšklou tvrdohlavostí jako vycvičený papoušek opakoval, že prezident nejedná v souladu s nejvyšším zákonem naší země a že to je opoziční předák, který nemá reálnou moc. I sám Macinka moc dobře ví, že tomu tak není. Pouze se vyžívá ve své roli provokatéra a myslí si, jak moc to veřejnosti imponuje. Hrstce lidí možná, zbytek si zjevně myslí něco jiného.
Nějaký aktivní krok směrem k Ústavnímu soudu však nečiní ani prezident a i samotný Hrad drží spor s šéfem Motoristů při životě tím, že stále přináší nové a nové argumenty pro prezidentovo chování a požadavky. Nejnověji to dokumentuje dopis premiérovi s oznámením, že Petr Pavel hodlá vést delegaci České republiky na summit NATO a žádá Babiše, aby zařídil vše potřebné. Je zjevné, že Macinka této prezidentské žádosti nebude chtít vyhovět a při nejbližší příležitosti vrátí míč na druhou stranu hřiště. K tomu však bude potřebovat i podporu Andreje Babiše. Předseda vlády tak bude postaven před velké dilema. Buď rozkývá vztahy ve vládě nebo si zhorší vztahy s prezidentem. Co z toho si má vybrat?
Babiš by byl nejraději, kdyby si oba Petrové tento spor vyřešili sami mezi sebou. To se však zřejmě nepovede. A s tím zjevně počítá i Petr Pavel, který se snaží premiéra do tohoto sporu vtáhnout. Nejen tím, že zúžil personální rámec pro koordinaci zahraniční politiky, ale i tím, že premiérovi zasílá svoje požadavky k účasti na summitu, které pak bude muset Babiš delegovat dál (tedy Macinkovi). Vzhledem k tomu, že Černínským palácem navržený formát delegací bude schvalovat vláda jako celek, bude tak Babiš, ale i další čelní představitelé ANO postaveni před jasnou volbu.
Z dění v nedávné minulosti i současnosti je patrno, že tento ryze politický a kompetenční spor už přechází do osobní roviny, kdy začíná poškozovat obraz České republiky v zahraničí. A proto by mělo být zájmem i Andreje Babiše, aby tato kočkovaná co nejrychleji skončila. Měl by proto v dané věci svolat zástupce všech stran v Poslanecké sněmovně a s nimi společně hledat řešení, na němž se shodne vláda i opozice. Na základě této platformy by pak mohlo dojít například k vypracování podnětu, který by byl postoupen Ústavnímu soudu a v němž by byly stanoveny dotazy, z jejichž výkladu by bylo jasné, co kdo může a co nemůže. Kromě zastupování České republiky navenek by se tam mělo i jednou provždy vyřešit, kdy prezident smí odmítnout kandidáta na ministra a zda má právo před jmenováním kohokoliv ještě něco požadovat. Domnívám se, že takové řešení je zcela legitimní a (nejen) českou veřejnost by ušetřilo zbytečně trapných situací, kterým musí přihlížet a ze svých daní financovat. Byl by to určitě krok kupředu a další krok ke zlepšení politické kultury v naší zem. Tak co, půjdete do toho?
