Plán na zlevnění potravin může ohrozit podniky, které má chránit. Regulace marží si zákazník ani nevšimne
Naplněním jednoho z předvolebních slibů stávající vlády – snížit ceny potravin v naší zemi, se má zabývat příští koaliční rada. Z dosud známých informací ale vyplývá, že plánovaná opatření nebudou mít na ceny potravin vliv, a mohou dokonce zkomplikovat život výrobcům potravin, které má plán na snížení cen chránit.
Hlavním opatřením má být monitoring marží maloobchodu, a především nadnárodních maloobchodních sítí, a v této souvislosti se často zmiňuje také regulace marží. Samotný monitoring, což by mělo být v praxi cílené sledování dat týkajících se nákupu a prodeje potravin, ovšem ceny potravin nijak neovlivní. Může se ale stát podkladem pro regulaci marží, základní problém ale je, že marže není totéž, co zisk. Jde totiž o součet nákladů maloobchodních sítí, přičemž zisk tvoří v rozdílu mezi cenami, za které řetězce zboží nakupují a za které prodávají, u potravin jen několik jednotky procent, v průměru pak zhruba tři procenta. Pokud tak někteří politici zmiňují jako nástroj ke snížení cen potravin „regulaci marží“, znamenalo by to fakticky, že by řetězce musely snižovat své náklady, což by v praxi znamenalo například snížení platů zaměstnancům maloobchodu nebo nižší platby za dodávané potraviny, neboť právě tyto položky se na nákladech maloobchodu podílejí nejvíce. Pokud by chtěl někdo regulovat zisk, což by byl mimochodem dost obtížně obhajitelný státní zásah do ekonomiky podnikání, pak tam je prostor ke změnám cen potravin tak malý (kvůli podílu zisku v jednotkách procent), že by to spotřebitel vůbec nepoznal. Ohledně monitoringu marží je také třeba vědět, že právě ceny nakupovaných potravin, ale také náklady na energie či mzdy se neustále, v případě potravin fakticky každodenně mění, takže je otázkou, jak relevantní, jak aktuální a jak plošně platná data by výsledný monitoring obsahoval.
Ke snížení cen potravin mají také podle koalice přispět změny v kompetencích Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (antimonopolního úřadu), přičemž ve hře má být revize monopolního postavení na trhu, za které se nyní považuje podíl nad 40 procent. Ani to ale není dobrý nápad. Uvedený parametr monopolního postavení totiž nesplňuje žádný z nadnárodních maloobchodních řetězců, byť některé mají stejného majitele, ale na trhu působí samostatně, a ani struktura prodávaných potravin v nich není zcela totožná. Naopak někteří výrobci potravin a nápojů ve smyslu našeho zákona příslušný podíl mají, nebo mají takový podíl jednotlivé nápoje či potraviny od některých výrobců. Uměle zmenšovat naše potravinářské podniky přitom není žádoucí, protože i tak čelí na jednotném evropské trhu zahraniční konkurenci, a v zahraničí jsou příslušné konkurenční podniky často mnohem větší než ty naše. Omezení velikosti našich potravinářů by tak v praxi vedlo ke snížení jejich konkurenceschopnosti na evropských a obecně zahraničních trzích. Jak snížení stávajícího dominantního podílu velkých potravinářů, tak „regulace marží“ by proto způsobila větší problémy tuzemským výrobcům potravin než jejich prodejcům.
Ovlivnit ceny potravin na trhu ale vláda částečně může – a už to i udělala tím, že stát vzal na svá bedra část poplatků za cenu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Teoreticky by se také mohla snížit DPH na potraviny, která je i po částečném snížení z 15 na 12 procent stále výrazně vyšší než v okolních zemí a nejvyšší ve středoevropském regionu. To však aktuálně zřejmě „není na stole“, protože pokles DPH například na 7, nebo dokonce 5 procent, by znamenalo propad příjmů státního rozpočtu o desítky miliard korun ročně.
Plán na snížení cen (nebo alespoň na stabilizaci či sezónním poklesu některých potravin) se ale pravděpodobně reálně částečně naplní. Náklady zemědělců, potravinářů i maloobchodu totiž v poslední době nerostou, anebo rostou méně než v minulosti. O zlevnění energií už byla řeč, nerostou ale ani ceny pohonných hmot, ve druhé polovině loňského roku klesly ceny prakticky všech zemědělských komodit rostlinného původu, aktuálně klesají ceny mléka, a poměrně silná koruna zlevňuje dovozy potravin ze zahraničí, což brzdí růst cen tuzemské produkce. Spotřebitelé se proto letos, alespoň v první polovině roku, nemusí bát dalšího zdražování potravin, alespoň ne nijak výrazného. Za to však mohou jiné faktory než plán koalice na zlevňování potravin.
