Egoismus, užiteční idioti a glóbus po ruce aneb Babišova vláda nastavila nový směr české diplomacie
Představa, že svět je řízen ušlechtilými záměry, padla. Stále více zemí upřednostňuje sobecké národní zájmy, které často převyšují spojenecké závazky nebo morální ohledy. Italové mají pro podobnou zahraniční politiku přiléhavý název sacro egoismo (svatý egoismus). Něčím podobným se bude řídit i kabinet Andreje Babiše. Někteří poslanci a poslankyně vládnoucí moci u toho navíc poslouží jako užiteční idioti nejrůznějších cizích mocností. A vše nám to bude na svém glóbu objasňovat ve videích pan premiér…
Země střední velikosti a ne moc velkého ekonomického vlivu, jakou je Česká republika, musí v turbulentním světě opustit pohodlný předpoklad, že členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci automaticky zaručují naši prosperitu a bezpečnost. Jak vidíme, již to neplatí. Nacházíme se uprostřed rozkolu západního světa. Jak si s tím poradit? Finský prezident Alexander Stubb, jehož země řeší stejný problém, hovoří o novém realismu, ovšem pořád založeném na nějakých hodnotách. I česká zahraniční politika, jež se s novou vládou zásadně změní, by měla být založena na pragmatismu, realismu a jasných principech. Jenže jaké principy Babišova vláda vyznává? Zatím v tom panuje zmatek a nejistota.
Podívejme se proto na několik neuralgických bodů české zahraniční politiky, s nimiž se bude nová vláda potýkat.
Ukrajina a Rusko
Těsně před zahájením ruské agrese proti Ukrajině v roce 2022 dnešní americký viceprezident J. D. Vance prohlásil, že mu „je jedno, co se s Ukrajinou stane tak či onak“. A dodal, že ho daleko více zajímají domácí problémy Spojených států. Přesně v tomto módu bude ke Kyjevu přistupovat i Babišova vláda. V mnohém se bude vykrucovat. Muniční iniciativu pro Ukrajinu děláme a současně neděláme. Jedna část vládní koalice ukrajinské uprchlíky vyhání z Česka, další jim chce odebírat dávky a třetí říká, že je potřebujeme jako pracovní síly. Podpoříme pro Kyjev půjčku EU, ale neručíme za ni. Rozumět tomu není a nebude. Celkově však vládní podpora Ukrajiny oslabí.
Nová vládní moc také koketuje s velmi naivní představou, že po příměří nebo mírové dohodě na Ukrajině se imperiální politika Ruska změní, že budeme moci zrušit proti největší zemi světa sankce. Vidina dalších obchodů jim zaslepí oči. Jenže podle ruské ústavní situace může zůstat Putin ve funkci až do roku 2034. Do té doby, a možná i poté, budou pokračovat dezinformační kampaně a snaha Kremlu ovlivnit politický proces a rozhodování v členských státech EU. Zůstaneme nepřáteli. Pokud to někdo ve Strakově akademii při pondělních zasedáních kabinetu neví, žije v tragickém bludu.
NATO a EU
Andrej Babiš a jeho ministři nebudou při jednáních v orgánech Evropské unie vyvádět tak jako Robert Fico nebo Viktor Orbán. Ale budou se někdy stavět na zadní (ne že by někdy nebylo proč). Vzhledem k tomu, že česká pozice nebude někdy srozumitelná, budeme těžko pro některé věci hledat spojence. Ztratíme tím v EU na významu. Přitom ten byl už i tak malý.
V Severoatlantické alianci se budeme dál tvářit jako velký spojenec, ale při plnění stamiliardových slibů na sociální věci a vyšší platy nebudeme prostředky na obranu nijak rychle zvyšovat. Mohl by se z nás stát brzy stejný černý pasažér, jako je například Španělsko.
Sousedé a Visegrád
Řeči o tom, jak se obnoví dobrá spolupráce Visegrádské skupiny, jsou nereálné. Polsko se na to netváří, takže zůstane u oficialit a mlácení prázdné slámy. Nějaké skutečné významné strategické středoevropské visegrádské partnerství, které by mohlo ovlivňovat dění v Evropě, nepřijde.
Naším prioritním zájmem by mělo být Německo. Je to náš největší soused a zdaleka největší obchodní partner. Na povrchu vypadají vztahy dobře, ale pro Němce jsme jen jedním z mnoha partnerů. Friedrich Merz se stal kancléřem 6. května loňského roku, ale do Prahy ještě nedorazil. Nevypovídá to o něčem?
Amerika a Čína
Přestože někteří členové současné vládní koalice se objevovali v červených trumpovských čepicích, právě americký prezident Donald Trump by se mohl stát pro Babišovu vládu velkým bolehlavem. Premiér i další lidi s ním chtějí dobře spolupracovat, ale narážejí u toho na nevyzpytatelného exhibicionistu, jenž je schopen podrazit i své spojence. Nikdo s tím nehne. Když se k Trumpovi nelísáte, odhodí vás. Když se chováte sebevědomě, začne se chovat nepřátelsky či soupeře ignoruje. Tak, a teď, babo raď. Pro současnou vládu to bude velký oříšek a s Trumpem určitě přijde opakované mrzeníčko.
Změna se očekává i ve vztahu s Čínou, jež s námi na oficiální úrovni kvůli návštěvám některých českých politiků na Tchaj-wanu „nemluví“. Vztahy se změní, ale nezmění se ohromující přebytek ve prospěch Pekingu v obchodní bilanci. S tím nikdo nic neudělá, takže poklonkovat Si Ťin-pchingovi nedává smysl. Čína rozumí jenom sebevědomé politice, politické ústupky jsou pro ni automaticky známkou slabosti. Chápe to česká diplomacie?
Starý mezinárodní řád se podle všeho nevrátí. Supervelmoci už rozhodily své sítě a čekají, kdo ve které uvízne. Na soupeření s nimi nemáme, a když se jim zcela podřídíme, náš flíček na glóbu (pokud ho bude Andrej Babiš hledat) se ještě zmenší. Nezbývá nám než se v zahraniční politice opřít o spojenectví s dalšími zeměmi s podobným osudem. Jenže co nabízíme my ostatním? Na to nám Babišova vláda nedává žádnou odpověď. Protože zatím provozuje na začátku zmíněný egoismus.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
