Místo porna by se měl Rajchl a spol. podívat na film Pan Nikdo proti Putinovi, který je nominován na Oscara
Pan Nikdo proti Putinovi, na jehož výrobě se podílela česká produkční společnost PINK, byl nominován na Oscara v kategorii Celovečerní dokumentární film. Největší devízou díla je, že byl vůbec natočen. Vznikl snímek, který velmi specifickým způsobem zobrazuje současné Rusko a jeho putinovský režim, který nechává zabíjet své občany kvůli válce na Ukrajině a u toho manipuluje veřejností. Právě proto bych doporučil, aby byl film promítán proruským dezolátům v Česku.
Zatímco u většiny dokumentů jsou jasné záměry a způsoby, jak vzniknou, u filmu Pan Nikdo proti Putinovi nebylo dlouho vůbec jasné, co bude natočeno. Bylo to velké filmařské dobrodružství. U toho připomeňme, že na snímku se významně podílela i česká produkční společnost PINK Radovana Síbrta a Alžběty Karáskové.
Autoři, kterými jsou ruský učitel Pavel Talankin z města Karabaš na jižním Uralu a americko-dánský režisér a scenárista David Borenstein, byli v době natáčení od sebe vzdálení tisíce kilometrů a komunikovali spolu pouze šifrovanou linku. „Že jsme to natočili, je tak trochu malý filmový zázrak. Až do chvíle, kdy jsem měl zralý hrubý sestřih, jsem si nebyl jistý, zda se film vůbec dotočí. Pavel si zase nějaký čas nebyl podle svých slov jistý, zda to celé není nějaký podvod,“ říkal v únoru loňského roku Borenstein v rozhovoru pro anglicky psaný web The Moscow Times.
„Natáčel jsem léta jako školní kameraman, ale nikdo nevěděl, že točím současně i film. A bylo to děsivé, protože kdyby zjistili, že spolupracuji se zahraniční organizací a natáčím o ruské školní propagandě a o tom, jak ovlivňuje děti, mohlo to být nebezpečné. Moje rodina to nevěděla, nikdo to nevěděl,“ připomínal zase Talankin.
Kdyby se zjistilo, že Talankin natáčí pro zahraniční produkci kritický film o válce na Ukrajině a propagandě Kremlu, mohl podle současných ruských zákonů skončit na léta ve vězení. Z bezpečnostních důvodů byla proto některá vyjádření lidí, jež žijí v Rusku, z filmu nakonec vystřižena. Režim, kterému dnes vládne prezident Vladimir Putin, se totiž liší od toho, s nímž v roce 2022 zahájil válku proti Ukrajině. Rusko je sice již dlouhá léta autoritářskou zemí, ale invazí na Ukrajinu se proměnil v osobní diktaturu s nekontrolovanou mocí v rukou Putina. Zbytek institucí země je v autoritářské hierarchii odsunuta do podřízené role a silové složky permanentně pronásledují kritiky vlády.
Talankin žil v malém ruském městě Karabaš a byl oblíbeným učitelem na místní škole. Se začátkem invaze na Ukrajinu se náplň jeho práce ale proměnila. Byl nucen organizovat aktivity v souladu s novými válečnými osnovami a dokumentovat je na kameru. Požadavky na vyučující se navíc stupňovaly, Pavlovi bývalí studenti mezitím odjížděli na ukrajinské fronty, někteří zemřeli v nesmyslném boji a atmosféra ve městě houstla. Frustrovaný učitel se s tím rozhodne bojovat tak, že kromě státem nařízených aktivit natáčel i každodenní život ve škole a mimo ni, s cílem ukázat světu dopad války a režimu na místní komunitu. To už byl domluven s Borensteinem, že z toho má jednou vzniknout dokumentární film.
Jak vidíme z filmu, situace Rusů je v současnosti hodně složitá. Válečná propaganda ovlivňuje děti a mladé lidi nejrůznějšími způsoby. Pokud jejich rodiny mluví o válce a podporují ji, pak slova učitelů posilují interpretace Kremlu a putinovských nohsledů. Pokud se však rodiny tématu války vyhýbají, dítě, které začne věci zpochybňovat, je i tak stále ovlivněno propagandou. Talankin u natáčení zjistil, že nejvíce se propagandě snažili bránit teenageři, kteří už mají své vlastní životy, svá přátelství a své vztahy. Nejzranitelnější ale byly mladší děti. Ostatně to je princip pedagogiky – menší děti mají často tendenci vnímat slova svého učitele jako absolutní pravdu.
Dalším problémem Ruska, jak také film ukázal, je zvláštní vnímání války u některých lidí, kteří jí považují za běžnou součást života.
Film Pan Nikdo proti Putinovi má sice jednoznačné vyznění, kterým je odsouzení praktik putinovského režimu, ale přesto ponechává divákům dostatek prostoru, aby si názor na to, co viděli, vytvořili sami.
Jiný zážitek a jiné vyznění dokument nabídne divákům podle jejich věku. Pro starší lidi, kteří prožili část života v totalitním československém režimu, jsou zobrazené vzorce chování Rusů a postupy úřadů a institucí velmi podobné tomu, co bylo známo v dobách Sovětského svazu. Je až zarážející, že Rusko se ani za více než třicet let v něčem změnilo tak málo. Ostatně například slovo demokracie při svém rozjímání učitel Talankin ve filmu vysloví jen jednou. Pro mladší generace pak může být dílo potvrzením toho, že největší stát světa je velmi podivné místo, kde by s největší pravděpodobností nechtěly žít.
Přestože je film pozoruhodným svědectvím o životě v dnešním Rusku, v českých kinech (premiéra byla 6. listopadu 2025) na něj přišlo minimum lidí. Škoda. Větší šanci by mohl mít v televizích či na streamovacích platformách zejména když je teď nominován na Oscara.
Jako studijní materiál může film sloužit všem Čechům, kteří zpochybňují, že Rusko je imperiálním totalitním státem. Pro vystřízlivění by si dílo Pan Nikdo proti Putinovi měl pustit především poslanecký pornoherec Jindřich Rajchl a další protiukrajinští politici jako Tomio Okamura, Radim Fiala, či Zuzana Majerová.
