Jefim Fištejn: Přehršle čísel o úpadku Izraele
Máme-li věřit zprávám většinových sdělovacích prostředků o situaci v Izraeli, prožívá tato země nebývalý hospodářský a sociálně-kulturní úpadek. Je to prý přirozený důsledek „nepřiměřené reakce na projevy palestinského odporu proti izraelské rozpínavosti“. Válečné tažení v Pásmu Gazy, které trvá již dva roky, údajně vysává židovský stát na dřeň a ten je na konci s dechem. Obce severního Izraele hraničící s Libanonem leží v troskách, vesnice na jihu zpustošené vpádem Hamásu marně čekají na kompletní obnovu, statisíce obyvatel opustili své domovy nadobro a tísní se nyní v přeplněných hotelích nebo u příbuzných. Průmysl převážně stojí, zasažen bombardováním, letecké spojení se světem je omezeno na minimum v důsledku hromadného bojkotu, židovské obyvatelstvo se snaží stůj co stůj opustit ohroženou vlast. Reportéři věští státu pochmurnou budoucnost, pokud vůbec nějakou bude mít.
Pak OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) zveřejní výroční zprávu o hospodářských vyhlídkách svých členů na příští roky, a nám nezbývá než si nevěřícně mnout oči. Sníme, či bdíme? Věřili jsme snad až doteď bludům? Nebo jsme se stali obětí cíleně zavádějící dezinformace? Zbytečně jsme se strachovali o zemi, kterou naopak čeká prudký ekonomický vzmach! Zatímco letos HDP židovského státu vzrostlo o 3,3 % (v Česku zhruba o 2,5 %), pro příští rok se očekává růst o 4,9 %! Zhruba stejně vysoké tempo lze očekávat i v dalším roce 2027. A to znamená, že – teď nastůjte! – v příštích dvou letech bude Izrael zemí s nejrychleji rostoucí ekonomikou ze všech členů OECD.
A jak je to s ožebračením Izraelců v důsledku vysilující války na sedmi frontách najednou? Ani v tomto ohledu není situace tak zoufalá, jak by se mohla zdát. Dle údajů Mezinárodního měnového fondu, HDP na obyvatele letos v Izraeli činí 60 010 dolarů. Je to mnoho, nebo málo? Podle toho, s čím srovnáváme. V zemích Eurozóny na obyvatele připadá 50 510 dolarů, v Evropské unii – 46 800 dolarů a v Evropě obecně – 40 060 dolarů HDP na obyvatele. Bereme-li sedmičku absolutně nejrozvinutějších zemí světa (tzv. státy Velké sedmičky neboli G7), tam tento ukazatel činí 66 090. Jinými slovy, Izrael střemhlavě snižuje jejich náskok, přičemž nevychází z nízkého, alebrž z vysokého základu.
Stojí za povšimnutí, že ve své předpovědi OECD bere v potaz reálně existující tendence, nikoli citově zabarvené novinářské žvásty. Tvrdí, že opravdový ekonomický vzmach Izrael teprve čeká, až bude po válce. Napovídají tomu hmatatelné faktory: zlepšení logistiky, růst soukromé spotřeby a pokles výdajů na obranu, nápor cizích investic do ekonomiky a objem nově uzavřených obchodů. Vývoz sotva stíhá uspokojit světovou poptávku po výrobcích izraelského obranného a farmaceutického průmyslu, po novinkách start-upů a patentech v oblasti AI. A to vše při zachování mimořádně nízké inflace: 2,4 % v příštím roce a pouhé 2 % v roce 2027.
Autoři analýzy OECD doporučují Izraeli provést drobné rozpočtové korekce a snížení státního deficitu. Rozpočtový deficit v důsledku války dosahuje nyní úrovně 10 %, a snížení si rozhodně zaslouží, i když celkový veřejný dluh země – kolem 65 % HDP – není nikterak tragický (průměr EU je kolem 80 %). Poukázat na nějaké problémy je povinným cvičením pro experty a jejich doporučení mívají zpravidla hlavu a patu. Kupříkladu, OECD má za to, že Centrální banka Izraele vzhledem ke stabilně nízké inflaci by měla během příštího roku snížit úrokovou míru na 3,5 až 3,25 % místo naplánovaných 3,75 %, což by ještě více povzbudilo očekávaný hospodářský růst. Ale dobře míněné rady jsou už jen třešničky na dortu. Ty nemění hlavní zjištění zprávy OECD – židovský stát má všechny důvody pro optimizmus, navzdory věštbám těch, kdo malují čerta na zeď.
