Klausův vděk. Tlačil do sněmovny „věrohodného“ Turka, který se mu podbízel, a teď ho potopil
Stačily dva týdny od voleb a ambiciózní spolek Motoristů reputačně klesl na dno. Filip Turek se znemožnil natolik, že od něj dává ruce pryč i jejich duchovní otec Václav Klaus, jenž „nadějného“ lídra velmi vychvaloval.
„Mnoho z nás fandí Filipovi Turkovi, který je novým neokoukaným listem v naší politice. Je nepochybně nadějí a jediným nově se zjevivším politickým talentem mezi mladší generací. Na první pohled je věrohodným člověkem. Mám pocit, že Filip Turek je nadějné jméno do budoucna, nejenom pro tyhle volby,“ nešetřil loni chválou Václav Klaus den před evropskými volbami v rozhovoru, který stále visí na jeho stránkách.
Klausův obrat
Čas oponou trhnul, a bývalý prezident svému chráněnci nadává, vylučuje ho z vlády a dokonce na rozdíl od Turkových kolegů zpochybňuje, že by mohl být obětí podvrhu. „Já nikterak nebagatelizuji ty výroky. Já se na Turka mračím, zlobím a nadávám mu. A zároveň je to pro mě velmi překvapivé, protože on je v rozhovoru měkký a relativně tichý člověk, nesnaží se v rozhovoru dominovat,“ řekl Klaus v pořadu Hráči deníku Blesk.
V tom má jistě pravdu. Ono je skutečně obtížné, ne-li nemožné v rozhovorech s Klausem dominovat. A je vyloučené, aby v nich dominoval samolibý provokatér s nízkou sociální inteligencí, jenž se pravidelně se svým guru schází a konzultuje. O tom ví jistě své i Petr Macinka netající se tím, že jen memoruje Klausovy myšlenky - jinak by ostatně nebyl tak dlouho mluvčím Institutu Václava Klause.
Exprezident šel ještě dál. „O autentičnosti těch výroků žádný soud nevyslovuju, ale nejsou určitě všechny vykonstruovány nějakou umělou či neumělou inteligencí,“ zpochybnil dosavadní Turkovu obranu. Poté vyslovil kategorický soud, že Turek nebude ministrem zahraničí. Jen stěží mohla být tato vyjádření synchronizována s vedením Motoristů.
Mentor Motoristů
Klaus je jistě rád, že po sérii neúspěšných projektů (Svobodní, Hlavu vzhůru, Realisté, Trikolora) s jedinou výjimkou SPD, které podporoval či volil po prásknutí dveřmi v ODS, konečně uspělo jím favorizované seskupení, i když poněkud nečekaně a s nejnižším počtem hlasů.
Nyní se stylizuje do role jejich mentora, ale jak to vypadá, v povolební euforii ho neposlouchají ve všem. Radil jim totiž, ať nevstupují přímo do Babišovy vlády, ale ať ji raději podporují po vzoru „opoziční smlouvy“, na kterou má patent.
„Okamurovci nakonec kývnou na všechno, ale Motoristi budou mít velký problém. Měli by začít budovat stranu, ne tlačit se hned do vlády. Teď budou nuceni dělat kompromisy – a to je špatně,“ věští Klaus. S těmi kompromisy má jistě pravdu, protože Babiš je jen ideově prázdný populista, který bude chtít v první řadě uspokojit svoje osobní a byznysové potřeby, a poté voličské skupiny ANO. I tato analýza má ale trhliny.
Pokud nebude Babišova vládní koalice politická, staronový premiér si bude s nevýraznými „odborníky“ snáze přisvojovat výsledky jejich agendy. A zatím stále platí železné pravidlo, že kdo vstoupí se všehoschopným predátorem do vlády, dříve či později ho zlikviduje. To ovšem platí i tehdy, pokud vstoupí do vlády přímo, což si rozjetý Macinka zjevně nepřipouští.
Klaus na mě tlačí
Vraťme se k Turkovi, jenž dojel na svoji aroganci a „debilní“ údajný smysl pro černý humor, což může obstát jen v jeho sociální bublině. Jsou i další neméně závažné důvody, o kterých se dnes tolik nereferuje. Například co pohledával s Klausem a šéfkou KSČM Konečnou na íránské ambasádě ve sféře vlivu Ruské federace, aniž jsou známy závěry těchto schůzek. Bůhví, co na něj ještě vyplave, protože si při své bohorovné jízdě zjevně vypěstoval řadu nepřátel.
V současném světle stojí za připomínku, že Turek původně do Poslanecké sněmovny kandidovat nechtěl. Možná si uvědomoval, že v Evropském parlamentu bude mít klid a nebude už takový zájem řešit jeho problematickou minulost i současnost. Sám to přiznal loni v listopadu, kdy ještě váhal s kandidaturou.
„Nezastírám, že na mě tlačí. Dokonce tlačí i prezident Václav Klaus, který mi říká, že se to v Česku beze mě nezmění. Když to slyším od něj, tak mi to samozřejmě lichotí, zároveň je to obrovská zodpovědnost,“ řekl Turek portálu Seznam Zprávy.
Turek posloužil, teď už škodí
Turek šel v servilním podbízení Klausovi ještě dál. Snažil se mu zalíbit i tématem diplomové práce s všeříkajícím názvem „Americká hegemonie, intervencionismus a česká zahraniční politika: Pohled Václava Klause jako bytostného anti-intervencionisty“. Vysoce pravděpodobně šlo o společnou práci, o jejímž autorství by se možná mohly vést polemiky. Dnes je vše zapomenuto.
Klaus hodil dříve „nadějného“ Turka, bez něhož se to „v Česku nezmění“, přes palubu. Naivní poslanec, který ztratil dobře placený mandát v Evropském parlamentu, kde tím Motoristé ztratili své zastoupení, poznal Klausův vděk. Už jistě lituje, že tlakům na kandidaturu vyhověl, ale bylo to jeho rozhodnutí.
Turek má jistě pravdu, že bez něj by se Motoristé do sněmovny nedostali, ale dnes se už stává reputační zátěží. Soudě podle Klausova obratu svoji roli převozníka splnil a teď by se měl stáhnout z očí veřejnosti, aby nepoškozoval obraz Klausovy strany i Klause osobně. Jenže to už je pozdě a personálně vyprahlí Motoristé s excentrickým youtuberem stojí a padají.
