Čínská pátá kolona, vedená Zemanem a Tvrdíkem, ohrozila české národní zájmy a sliby o miliardách nesplnila
Anglická spisovatelka Agatha Christie ve své detektivce N či M? použila termín pátá kolona. Což je slovní spojení pro lidi, kteří působí rozkladně uvnitř jiného systému. Před deseti lety se taková pátá kolona pracující pro komunistickou Čínu začala prosazovat i v České republice a byla reprezentována především exprezidentem Milošem Zemanem, politiky ČSSD či šéfem Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce a předsedou představenstva fotbalového klubu SK Slavia Praha Jaroslavem Tvrdíkem. Tato v podstatě diverzní akce poškodila české národní zájmy a vedla k přesnému opaku toho, čeho chtěla dosáhnout – vztahy s Čínou jsou dnes zamrzlé.
S plánováním pronikání mohutného čínského kapitálu na český trh, které se začalo více objevovat po roce 2010, byl spojen exprezident Miloš Zeman, politici sociální demokracie jako Jan Hamáček (ministr vnitra i zahraničí), Jan Kohout (dvakrát ministr zahraničí) či Jan Birke (poslanec a starosta Náchoda). Věc ale podporoval i expremiér Petr Nečas z ODS. A s čínskou kartou tehdy hrál také majitel vlivné skupiny PPF Petr Kellner, který podnikal i v Číně. Jedním z největších propagátorů dobrých vztahů s totalitní Čínou byl Jaroslav Tvrdík, který byl v letech 2003 až 2006 šéfem Českých aerolinií, pro které to pak mělo fatální následky. Tvrdík se pustil do „čínské hry“ se svoji obvyklou posedlostí.
Všichni zmínění politici a podnikatelé, ale i další skupiny, u toho nebezpečně bagatelizovali fakt, že vláda v Pekingu nikdy nic nedělá jen tak – jakákoli spolupráce s ní je vždy podmíněna omezením kritiky totalitních praktik této komunistické země a současně jejím postupným pronikáním do nejrůznějších struktur cizích států. Proto se dá o lidech, které jsme jmenovali, hovořit jako o čínské páté koloně v České republice. Naštěstí některé záměry nevyšly.
Fantom Tvrdík
Jaroslav Tvrdík od roku 2012 působil ve Smíšené česko-čínské komoře vzájemné spolupráce, které se stal i prezidentem. V roce 2013 získal také místo neplaceného „honorárního poradce“ premiéra Jiřího Rusnoka pro vztahy s Čínou. To už se za účasti tehdy zvoleného prezidenta Zemana posouvaly česko-čínské vztahy do jiné roviny a Tvrdík zde byl „čínskou spojkou“.
Od roku 2015 byl nejdříve místopředsedou a pak předsedou velké čínské soukromé společnosti CEFC China Energy Company Limited pro Evropu. Právě ta měla zařídit investice za desítky miliard v Česku, prezident Zeman hovořil dokonce o sto miliardách. Skutečnost byla jiná. CEFC před deseti lety získala kromě jiného podíl v J&T Finance Group, která je vlastníkem J&T Banky a pak aktiva například ve firmě ŽĎAS, v Pivovarech Lobkowicz Group, v aerolinkách Travel Service a také většinový podíl ve fotbalovém klubu SK Slavia Praha, kde začal „bačovat“ Tvrdík osobně.
A byl to kromě jiných i Jaroslav Tvrdík, který přivedl k Zemanovi kontroverzního podnikatele Jie Ťien-minga, šéfa konglomerátu CEFC. U tohoto člověka, který se stal od dubna 2015 speciálním poradcem prezidenta Zemana, se zastavme, abychom viděli, s jakým „materiálem“ čínská pátá kolona v České republice pracovala.
Jie Ťien-ming byl v letech 2003 až 2005 zástupcem generálního tajemníka organizace, která se jmenuje Čínská asociace pro mezinárodní přátelské styky. Ta je podřízena mocné Ústřední vojenské komisi Komunistické strany Číny. Oficiálním úkolem asociace je propagovat čínské úspěchy v rozvoji socialismu, ve skutečnosti se ale jedná o zpravodajskou službu zmíněné vojenské komise. Takže člověk pracující pro jednu z čínských bezpečnostních služeb později pracoval pro prezidenta České republiky a jeho zájmy zde zastupoval Jaroslav Tvrdík.
Jie Ťien-ming byl ovšem v únoru 2018 v Číně zadržen, obviněn z korupce a zmizel neznámo kam. Na jeho CEFC byl pak vyhlášen bankrot a společnost, která byla hlavním nositelem čínských investic v Česku, byla obviněna z toho, že využívala komplexní síť přidružených firem k uzavírání falešných obchodů, úplatkářství i nafukování obchodních čísel a tím získávala bankovní úvěry na podporu své agresivní expanze. Po krachu CEFC převzala její aktivity u nás státní čínská společnost CITIC, která byla kromě jiného až do prosince 2023 majitelem fotbalové Slavie, kterou od ní koupil Pavel Tykač. Od té doby se Tvrdík ke svým čínským soudruhům už tolik nezná.
Změna politiky k Číně
Velkolepé plány Miloše Zemana, Jaroslava Tvrdíka a dalších lidí, nakonec nevyšly a dopadlo to přesně opačně, než si to zástupci čínské páté kolony u nás představovali. Česko-čínské politické i diplomatické vztahy (na rozdíl od obchodu, ve kterém máme s Čínou obří deficit) jsou dnes daleko horší než v roce 2016, kdy Zeman objímal na zámku v Lánech Si Ťin-pchinga. Podbízivost, s kterou nás někteří čeští politici a podnikatelé chtěli strčit do čínského chomoutu, je naštěstí minulostí.
Podobně jako v případě jiných států se ukázalo, že k Číně se naopak musí přistupovat sebevědomě a jednoznačně. Jen tomu v Pekingu rozumí. Jinak Čína zejména slabší země postupně „požere“. Poklonkování, jež předvedla část české politické reprezentace za Miloše Zemana a s přispěním lidí jako je Jaroslav Tvrdík, bylo v Číně chápáno jako jasný souhlas s totalitní politikou pekingské vlády a podrobení se jejím přáním. Nekritické přikyvování některým čínským záměrům – trvalému odmítání svobody a demokracie, porušování lidských či náboženských práv či prosazování politických záměrů pomocí ekonomických prostředků – bylo vždy nezodpovědné a naivní. Navíc nám to z dlouhodobého hlediska nepomohlo ani byznysově. České firmy nejsou obecně v Číně úspěšné a čínské investice v České republice jsou daleko menší než z jiných asijských zemí, například z Tchaj-wanu nebo Jižní Koreje.
Bohužel česká zahraniční politika se v případě říše středu zmítá v nekoncepčnosti už od listopadové revoluce. Chvíli se Čína přeceňuje, pak zase odmítá, není jasné, co vlastně dlouhodobě chceme. S Čínou máme, přestože je to stát s totalitními rysy, obchodovat, máme přijímat její investice a máme tam podnikat. Nesmíme se ale u toho nechat ovlivňovat čínskou propagandistickou a politickou mašinerií, jak to chtěli Zeman a Tvrdík.
Například to, co předvedl Miloš Zeman při návštěvě Číny v roce 2014, hraničilo s naprostou ztrátou soudnosti. Uchýlil se tehdy k prohlášením, jež nemají s realitou nic společného. V čínské státní televizi Zeman sdělil (u toho se pitvořil s plyšovým Krtečkem, aby byla situace, pokud možno ještě absurdnější), že se přijel do nejlidnatější země světa učit, jak „stabilizovat společnost“. A jaká je skutečnost? V Číně je společnost „stabilizována“ tak, že jsou zde vězněny tisíce odpůrců režimu, v zemi panuje tuhá cenzura a kdo se vládě postaví, je zničen. Včetně jeho firem.
Česká diplomacie si proto musí uchovat kritický náhled na dění v Číně a současně si uvědomit, že naše státy jsou prakticky ve všem strašně rozdílné. Za respekt vyžadujme respekt. Jenže v tomto směru se už Česko a Čína někde vzájemně ztratily.
Co bude dál?
Bilaterální vztahy s Čínou na vyšší úrovni prakticky zamrzly.
Čínská společnost CGN (China General Nuclear Power Group) byla v březnu 2021 z důvodů obav o zajištění energetické bezpečnosti vyřazena z možnosti ucházet se o tendr na jadernou elektrárnu Dukovany. Všechno ale nasvědčuje tomu, že společnost ani neměla o tendr reálný zájem. Její účast byla spíše formalitou, aby čínská komunistická vláda u nás dál „vířila“ vody.
V roce 2021 například kraj Vysočina rozvázal vztahy s čínskou provincii Chu-pej, přičemž se odkázal na absenci konkrétní spolupráce. Podobné přehodnocení vztahů na regionální úrovni, které původně zaznamenaly kvůli zmíněné politické podpoře dynamický růst na začátku minulé dekády, jsme sledovali i ze strany jiných krajů nebo měst. Stejné trendy se projevily například i v otázce akademické spolupráce s čínskými partnery, protože české univerzity jsou si konečně více vědomy možných bezpečnostních a etických rizik. Číňané nikdy nedělají nic jen tak, vždy mají své další úkoly od komunistické strany a vlády. Mají v tom propracovanou strategii.
V příštích letech se proto nedá očekávat, že vztahy s Čínou se nějak zlepší. Přitom v objemu obchodu je to náš druhý největší partner a obchody v Česku i e-shopy jsou čínským zbožím doslova zaplaveny. Rovnováha přirozených vztahů byla narušena kromě jiného činností zmíněné čínské páté kolony u nás. Ta už je daleko slabší, ale působení Číny se přeneslo více do kyberprostoru. Hybridní válka běží naplno. Je proto jasné, že se Čína opět pokusí nějak do dění u nás zasáhnout. Nebude mít už ale místní přisluhovače, jakými byli Miloš Zeman nebo Jaroslav Tvrdík. Najdou se ale jiní.
