Začátek na jachtě, pak tvrdá půlroční práce. Čemu bude čelit dánské předsednictví Rady EU?
Královská recepce na jachtě v Aarhusu zahájí dánské předsednictví Rady EU. Tím ale srdečné kulisy končí – Dánsko čeká šest měsíců vyjednávání o klíčových otázkách, které mohou Evropu posunout nebo zaseknout: rozpočet, obrana, migrace, obchodní vztahy i klimatické ambice. Skandinávská diplomacie chce do evropské debaty vnést pořádek, efektivitu a snahu hledat dohody tam, kde to bude skřípat.
Dánsko se s příchodem července ujalo předsednictví Rady Evropské unie. Tato severská země se tak na následující půlrok stává hlavním moderátorem evropské politické debaty – bude hledat kompromisy mezi europoslanci, ministry členských zemí a Evropskou komisí. Předsednictví Rady EU se mezi členskými státy pravidelně střídá každého půl roku. Česká republika například naposledy předsedala ve druhé polovině roku 2022.
Jako každá země, která přejímá předsednictví, tak i Dánsko hledalo reprezentativní program a místo na oficiální zahájení svého semestru v čele Rady. Na rozdíl od svého švédského souseda, který si v roce 2023 pro slavnostní zahájení v lednu vybral poněkud nehostinné městečko Kiruna za polárním kruhem, se Dánsko rozhodlo pro o něco vřelejší kulisy. Aarhus – univerzitní město na východním pobřeží Jutského poloostrova – bude místem, kde premiérka Mette Frederiksen přivítá zítra ((dnes 3.7.)) eurokomisaře. A zatímco na severu se v mrazu podával glögg, v Aarhusu se večer bude servírovat recepce na královské jachtě, kam hosty pozvala sama královská rodina.
Zahájení možná působí slavnostně, ale pro evropskou politiku je důležitější, co Dánsko v následujících měsících opravdu chce prosazovat. Motto jejich předsednictví zní „Silná Evropa v měnícím se světě“ – a právě v tom měnícím se světě bude hrát roli každý detail. Kodaň přebírá štafetu od Polska, které předtím nasměrovalo debatu k tématům bezpečnosti a konkurenceschopnosti. A i když se Dánsko drží podobné linie, rozhodně nechce opomenout ani klimatickou politiku. Čekají ho jednání o náročných a ambiciózních klimatických cílech, které budou pro EU zkouškou nejen politické shody, ale i trpělivosti.
Ekonomika a konkurenceschopnost evropského bloku
Začneme ale nejskloňovanějším slovem roku v Evropských institucích, a tím je konkurenceschopnost a související ekonomická agenda. Jednou z největších ekonomických záležitostí, které dánské předsednictví čeká, bude vykopnutí nejdůležitějšího dokumentu EU na následujících několik let – a to je Víceletý finanční rámec EU, který se sestavuje na sedm let. Víceletý rozpočet udává, kolik se bude vynakládat na konkrétní oblasti, ve kterých má EU své pravomoci. Je to taky velmi citlivé téma nejen pro Evropskou komisi a členské státy, ale také pro Evropský parlament. Situace je taková, že v EU jsou momentálně dva proudy – ti, kteří chtějí sdílet menší rozpočet (například Nizozemsko), a pak ti, kteří chtějí přerozdělit finanční rámec podle priorit, které považují za důležité. Není překvapením, že pobaltské země by chtěly větší část vynakládat na obranu, zatímco Francie chce více podpořit zemědělce.
Z dokumentu priorit dánského předsednictví vyplývá velmi obecně, že by chtělo klást důraz na finanční odpovědnost a efektivitu rozpočtu. Ovšem konkrétně chce dlouhé a úmorné vyjednávání mezi institucemi pragmaticky zefektivnit tím, že předloží návrh tzv. „vyjednávací kostry“. Je pochopitelné, že takto komplexní vyjednávání se neuzavře dříve než v roce 2027, ale Dánsko bude koordinovat postoje členských zemí už od 16. července, kdy Evropská komise předloží vládám svůj návrh.
Výrazná pozornost bude věnována otázce ekonomické bezpečnosti. Dánsko chce v EU posílit chápání rizik spojených s kritickou infrastrukturou, závislostmi v dodavatelských řetězcích, úniky informací či bezpečností technologií. S tím výrazně souvisí i další technická pravidla, kterým se dánské předsednictví bude věnovat. Na pohled velmi nudné téma, jako je screening zahraničních investic, ale může mít zásadní dopad na to, jak se Evropská unie dokáže vypořádat s rizikem přebírání evropských businessů a podniků například čínskou stranou. Kodaň si za cíl vytyčila posunutí debaty, které před nimi začalo Polsko.
Je možné, že už za dánského předsednictví se o rozsahu pravidel a jejich vyhodnocování střetnou zástupci členských států a europarlamentu. I když sánská vláda v dokumentu o prioritách píše, že podporuje strategickou a otevřenou obchodní politiku, omezení investic by se hlavně mělo týkat strategických oblastí. Zatímco Evropský parlament je nakloněn spíše tomu, aby se do rizikových strategických oblastí řadily i letecký nebo automobilový průmysl, členské státy naopak chtějí seznam zúžit. I když postoje institucí v EU jsou odlišné, dá se podle serveru Politico očekávat, že politický tlak a nutnost ochrany strategického průmyslu dokáže debatu urychlit a celou legislativu EU dokončí do roku 2025, tedy že se prosadí za dánského předsednictví.
Na to navazují i obchodní priority a uzavírání mezinárodních dohod, které sice jsou v gesci Evropské komise, ale právě na Dánsku bude koordinovat postoje členských států, které se ve spoustě agend směrem mimo EU rozcházejí. Dánsko přebírá předsednictví v době, kdy Brusel jedná s řadou partnerů o nových obchodních dohodách. Ambicí předsednictví, jak se píše v dokumentu, je posunout kupředu jednání s klíčovými státy v Asii, Africe a Latinské Americe a zároveň podpořit ratifikaci dohod s Mexikem či Mercosurem, které vázly na environmentálních obavách nebo tlaku zemědělců například ve Francii.
Nutnost uzavřít podobné obchodní dohody se týkají i transatlantického prostoru. Předsednictví zmiňuje zájem na konstruktivní spolupráci s USA v oblasti obchodu, investic, bezpečnosti dodavatelských řetězců a technologií, ale také zdůrazňuje potřebu jednotného postupu EU na základě rozhodného a proporcionálního přístupu Komise. Tomu odpovídá i nedávná výzva Evropské unie, aby Washington snížil cla na dovoz z unijního bloku, a to už od 9. července. I zde jsou ale postoje států evropské sedmadvacítky rozdělené. Největší výzva pro Dánsko tak v tomto případě bude sjednotit postoj Francie a Německa, které se neshodnou na strategii a přístupu k vyjednávání. Zatímco Německo hnané silným automobilovým průmyslem prosazuje rychlou dohodu s USA, Francie si chce dát načas a věří, že se tak dají vyjednat lepší podmínky.
Vnitřní i vnější bezpečnost
Naopak od ne tak konkrétně formulovaných ekonomických otázek jsou jasnější postoje viditelné v tématu obrany. Dánové v tomto směru chtějí uzavřít vyjednávání o Evropském obranném průmyslovém programu, posílit spolupráci s NATO a zároveň vytvořit lepší podmínky pro zapojení malých a středních podniků do obranného průmyslu. Předsednictví také počítá s hlubší integrací ukrajinského obranného sektoru do evropských struktur – což je politicky citlivé téma, ale i praktická odpověď na dlouhodobý nedostatek kapacit. To vše mají v plánu posunout v době, kdy se zhoršují vztahy s USA, i když NATO – s výjimkou Španělska – souhlasilo s navýšením výdajů na obranu na 5 procent HDP. Samotný Evropský program obranného průmyslu čítá zatím pouze na papíře 1,5 miliardy eur. Dá se tak říct, že je to prozatímní rámec, ze kterého můžou vycházet další diskuse o obranné politice EU. Dánsko nejspíše v následujícím půlroce dokončí trialogy o tom, jak by tyto výdaje mohly růst a jak ve výsledku financovat toto celé bezpečnostní úsilí.
Další priorita v oblasti bezpečnosti je hybridní odolnost. Dokument výslovně mluví o „ambiciózním využití hybridního nástroje“ a chce zefektivnit boj proti hybridním hrozbám, aby na ně specializované týmy dokázaly lépe reagovat. Nejde přitom jen o kybernetické hrozby, ale i o propagandu, dezinformace nebo nátlak skrze energetickou závislost.
I když se loni v Bruselu po dlouhých a vyčerpávajících jednáních uzavřel Pakt o migraci, který budí vášně i nyní na domácí politické scéně, na stole je nyní Společný evropský systém pro navrácení migrantů. Na domácí scéně se Dánsko profiluje jako zastánce tvrdší migrační politiky – a podobný tón nese i tento unijní program. Celkem 14 zemí včetně Dánska totiž loni žádalo Komisi, aby vznikl efektivní systém pro navrácení migrantů. Nyní je tak Kodaň ve výhodné pozici a může využít své současné postavení, zájem ostatních vlád i dynamiku celého tématu migrace k posunutí otázek návratové politiky. Klíčová by v tomto ohledu měla být revize pojmu „bezpečná třetí země“. Ovšem Dánsko se chce soustředit i na příčiny migrace a výrazně snížit motivaci lidí, kteří se nelegálně dostávají do Evropy. K tomu ale bude muset celý unijní blok vypracovat strategii a kampaň, která by změnila pohled na Evropu a výhodnost jejích sociálních programů a v méně rozvinutých zemích účinně rozbíjet síť pašeráků lidí.
Zelená legislativa
I když se některé členské státy snaží snižovat ambiciózní plány Green dealu, na Dánsku bude vyjednávat za členské státy návrh, který budí v celé EU silné emoce. Je jím cíl snížit emise unijního bloku o 90 procent, a to do roku 2040. Bude to ale trnitá cesta, jelikož podle průzkumu bruselského Politica z květnu pouze pětina zemí podporuje onen cíl snížení o 90 procent. Země se tak s Komisí snaží vyjednat ústupky, což by mohlo podlomit část Green dealu a celého několikaletého snažení EU o uhlíkovou neutralitu, respektive o snížení emisí na evropském kontinentu. Dánsko je nakloněné ambiciózním cílům, ovšem s důrazem na předvídatelnost pro průmysl, což je důležité, pokud chceme mít Evropu konkurenceschopnou. Cíle na rok 2040 budou mít také mezinárodní důsledky, jelikož tyto stanovené vlastní ambice chce EU prezentovat na klimatickém summitu COP30.
Ovšem aby mohla ovlivnit ostatní státy a jednotně prosazovat globální environmentální cíle, bude muset Dánsko dojednat kompromis mezi unijními institucemi do září. Vzhledem k nepopularitě cíle mezi členskými státy může dojít k tomu, že se shoda na opatřeních opozdí a do příprav summitu se to tak nepromítne. Velká debata se taky očekává ohledně takzvaných uhlíkových kreditů.
V navrhované klimatické legislativě EU se objevuje návrh, který by znamenal zásadní změnu dosavadního evropského přístupu. Členské státy by si mohly část svých emisních redukcí započítat i díky investicím do klimatických projektů v chudších zemích mimo EU – a to pomocí tzv. uhlíkových kreditů. Je to odklon od současného přístupu, který se odvíjel od územní odpovědnosti. Jinými slovy, že stát musí omezit emise na svém vlastním území. Rozvolnění těchto pravidel by mohlo vést k tomu, že státy nebudou snižovat doma své emise, ale mohly by se vykoupit ze svých klimatických povinností investicemi v zahraničí.
V ekologických technikáliích bude muset Dánsko sjednotit postoje členských zemích v otázce rozvolňování, respektive zjednodušení klimatických pravidel. Po tom, co se v uplynulém půlroce státy shodly, že stojí o zjednodušení administrativy, navrhla Evropská komise zrušit pravidla pro podávání zpráv o ekologické účinnosti. Rozdílné postoje ve zjednodušování klimatických pravidel bude ale muset Dánsko sjednotit mezi členskými státy, jelikož jsou uvnitř instituce dva tábory. První v čele se dvěma největšími ekonomikami Evropské unie – Německem a Francií – tlačí na vícero škrtů jinak velmi striktních ekologických pravidel, zatímco jiné jsou spíše umírněné a prosazují konkurenceschopnost, která jde ruku v ruce s ekologickými závazky. Je velmi pravděpodobné, že v této otázce dojde k posunu, jelikož na nutnosti snížit administrativní zátěž se již státy shodly a v Evropském parlamentu nemají, jak tvrdí zastánci současných pravidel, takovou sílu.
