Konečná a Vidlák mají problém. Jejich modla Wagenknechtová v německých volbách propadla
Německé volby přinesly vedlejší efekty promítající se i do domácí politiky. Úlevu přinesly těm, kdo podporují silnější pozici Evropy proti spojenectví Putina a Trumpa. Okamura čekal víc od AfD, ale největší zklamání přinesly komunistickému bloku Stačilo!.
Interpretace volebních výsledků německých voleb mohou být posuzovány z různých úhlů pohledu. Od naprosté skepse, že se nic nezměnilo, nebo že jde dokonce o katastrofu, což si myslí stoupenci nového světového řádu na půdorysu Putin-Trump (v tomto pořadí), až po střízlivější pohled, že došlo k viditelným posunům.
Silnější lídr
Německo potřebuje v dnešní situaci silnějšího lídra, než byl úřednický model Olafa Scholze. Budoucí kancléř Friedrich Merz jím je, což je velmi důležité v době, kdy se Trump domlouvá s Putinem na geopolitickém rozdělení sfér vlivu.
Merz je silným stoupencem Kyjeva a už dává najevo, že pokud to bude nutné, Evropa se bez Trumpa obejde. Před volbami avizoval, že má vůli vyrovnat se s dědictvím své předchůdkyně Angely Merkelové. Špatnými rozhodnutími oslabila německou ekonomiku, nadbíhala ekonomickým zájmům Putina a ještě svému nástupci škodila v kampani, což mu mohlo v závěru ubrat část podpory.
Budoucímu kancléři nakonec nahrálo do karet, že může skládat vládu s jedním partnerem, přičemž SPD se po odchodu Scholze posune víc do středu. Významnou roli v ní bude hrát Scholzův populární stranický rival Boris Pistorius, jehož postoje k bezpečnostní situaci se neliší od ostřejšího Merzova kurzu.
Výsledky voleb signalizují posun i v náhledu na ekonomické problémy a dekarbonizaci. Jak dalece a hluboko, to se ještě ukáže. Mohlo být hůř, kdyby Merz potřeboval ve vládě třetího partnera. Jediní připadali v úvahu Zelení, což by zreálnění dekarbonizačních plánů velmi zkomplikovalo.
Ukázalo se, že vlámání do voleb Elona Muska, jenž opakovaně podporoval extremistickou Alternativu pro Německo, nepřineslo žádný efekt. Výsledek AfD byl nakonec slabší, než zaznamenaly preference z přelomu roku. Vliv této obskurní postavy se přeceňuje a Musk zatím v Evropě kromě selfíček mimo jiné s Filipem Turkem dosáhl jediného - prudkého poklesu elektromobilů Tesla.
Okamurovci litují
AfD byla hlavním volebním trumfem také Kremlu. Zabodovala hlavně ve východním Německu, ale i když to nepřizná, po podpoře Trumpových spolupracovníků Muska a Vance věřila v menší rozdíl za CDU/CSU. Jak reaguje její největší tuzemský spojenec SPD? Okamura přiznává, že čekal víc.
„Německo je rozdělené. Západní Německo nechápe, o co jde, a věří, že staré strany to s nimi myslí dobře, východní Německo chápe mnohé, ale tamní Ossis jsou v menšině, a proto má AfD v celospolkových volbách jen kolem 20 procent,“ lituje jeho europoslanec Ivan David.
Nemělo by ovšem také zapadnout, že ve volbách proti očekávání pohořel druhý žolík Kremlu, levicově konzervativní Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW). To je určitě velké zklamání nejen pro celou „vlasteneckou“ scénu v Německu, ale i pro její domácí kopii Stačilo!.
Propadák BSW
Wagenknechtová neunesla porážku a obvinila ze spiknutí agentury pro výzkum preferencí a média. Ve skutečnosti nejspíš neuspěla na úkor postkomunistické formace Die Linke, od níž se odštěpila, a jejíž předvolební preference se rovněž pohybovaly kolem pěti procent.
Na BSW, stejně jako na AfD, je vidět propastný rozdíl mezi západními a východními spolkovými zeměmi. Wagenknechtová byla zřejmě ukolébána úspěchy ve východoněmeckých regionálních volbách v Sasku, Durynsku a Braniborsku, kde dosáhla od 12 do 16 procent hlasů. Německý západ ji ovšem nebere vážně, což způsobilo její propadák.
V přístupu Sahry Wagenknechtové se zhlédla předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, jež se snaží schovat komunisty pod marketingový obal Stačilo!. Po jejím vzoru usoudila, že na politickém trhu je dnes přijatelnější levicově „vlastenecký“ étos, než tradiční marxistické pojetí třídního boje.
Spojila se s dezinforátorem Danielem Sterzikem alias Vidlákem, který založil a ideově ovládl hnutí Stačilo!. Někteří národovečtí komentátoři považují mimikry Konečné za chytrý tah, aby KSČM očistili před případným vstupem do vlády Andreje Babiše. Maximalizují tak snahu o tlustou čáru za její minulostí.
Sprcha pro Stačilo!
KSČM ani Stačilo! na výsledky německých voleb nereagují, po ledové sprše nemají co hrát. Ukazuje se, že jejich projekt může snadno narazit, stejně jako narazila Wagenknechtová, jejíž rétoriku se snaží Konečná kopírovat. Je otázkou, jestli se k ní ještě přihlásí.
Konečná nemá nic jisté ani přes masivní propagaci některých médií v čele s CNN Prima News, kde její účast zdaleka neodpovídá voličskému výtlaku. Na druhou stranu je to možná dobře. Konečná pokaždé prokazuje, že komunisté jsou stále stejní a nikdy se nezmění. To je vhodné připomínat zvláště v době 77. výročí komunistického puče.
Němci tak vyslali signál i pro letošní volby u nás. Propadlo 15 procent hlasů a ani v našich podmínkách nemá nic jistého žádná strana oscilující kolem pěti procent. To platí i pro Piráty, jimž zatím zvolení nepopulárního Hřiba příliš nepomáhá, a kteří neustále okopávají Fialovu vládu. V takto geopoliticky zlomové situaci, kdy se zásadně mění i volební hřiště, to je velmi kontraproduktivní.
Nic jistého ale nemá ani ANO, které kvůli možným propadům svých spojenců nemusí dosáhnout na vládní většinu. Může se stát, že nesvéprávně působící Babiš na orbánovské přikulování Trumpovi doplatí. Šéf Bílého domu totiž dává otevřeně najevo, že je mu Evropa, tudíž i Česká republika, ukradená.
Navíc Zelenskyj je u nás podle aktuálního průzkumu důvěryhodnější než Trump, a věří mu trojnásobně víc Čechů než Putinovi. Kdy Babiš sundá trumpovskou kšiltovku?
