Petr Sokol: Fotbaloví prezidenti. Gruzínskou politiku ovládl oligarcha a jeho fotbalisti
Až 29. prosince složí Michail Kavelašvili prezidentský slib, stane se Gruzie historicky teprve druhým státem světa, jehož nejvyšším představitelem bude bývalý profesionální fotbalista. Gruzínská opozice a dosluhující prezidentka Salome Zurabišviliová sice jeho zvolení neuznávají kvůli podezření na zmanipulované parlamentní volby, ale zatím vše nasvědčuje tomu, že k jeho inauguraci stejně dojde.
Prezident se zlatým míčem
Poprvé se fotbalovou hlavou státu stal v roce 2018 jediný africký držitel Zlatého míče pro nejlepšího hráče světa George Weah. Bývalý hvězdný liberijský útočník byl zvolen přímo občany Libérie prezidentem až napodruhé, protože při jeho první kandidatuře v roce 2005 byl sice nejsilnějším kandidátem v prvním kole, ale v druhém prohrál s absolventkou Harvardu a ekonomkou Ellen Johnson Sirleafovou. Prohra ho inspirovala k vystudování vysoké školy, po němž se bývalý hráč AC Milán, Chelsea, Manchesteru City či pařížského PSG pokusil podruhé o zisk prezidentské funkce. Při tomto druhém pokusu v roce 2017 Weah přesvědčivě vyhrál v druhém kole, když liberijské voliče přesvědčilo hlavně to, že nebyl klasickým profesionálním politikem a slíbil v zemi zničené občanskou válkou snížit míru korupce. Boj s korupcí ale jeho vláda vůbec nezvládla, a naopak ji provázely velké případy finančních machinací. George Weaha proto loni na podzim z pozice obhajující hlavy státu prezidentské další volby sice těsně, ale přece prohrál.
Vybrán oligarchou
Nového prezidenta Gruzie Michaila Kavelašviliho na rozdíl od jeho liberijského předchůdce nezvolili přímo občané v přímé volby, ale nově vytvořené volební těleso, které se skládá ze všech 150 gruzínských poslanců, 109 zástupců obecních zastupitelstev, 21 reprezentantů autonomní republiky Adžárie a 20 zástupců původní gruzínské moci v nyní fakticky odtržené Abcházii. Tento způsob volby byl letos zaveden poprvé, zatímco všichni dosavadní gruzínští prezidenti od pádu komunismu byli vybráni v přímé volbě.
Michail Kavelašvili byl trochu překvapivě ustanoven jako kandidát vládní strany Gruzínský sen, i když on sám dnes náleží k protizápadní malé straně Lidová síla. Zakladatel Gruzínského snu, miliardář Bidzina Ivanišvili ale zřejmě chtěl všem ukázat, že jeho příklon k Rusku, a naopak vzdalování se od evropské cesty je natolik důsledné, že prezidentem udělá jednoho z nejvíce protizápadních gruzínských poslanců. Kavelašvili byl totiž již potřetí zvolen do parlamentu, pokaždé na kandidátce Gruzínského snu, ale letos poprvé právě jako člen nacionalistické Lidové síly, která se nejvíce vyžívá v teorii o údajně koloniální americké politice v Gruzii, záhadné celosvětové Globální politické straně, jež chce Gruzii zatáhnout do války s Ruskem podle ukrajinského scénáře, nebo o snahách Západu zničit gruzínskou církev a celou společnost šířením LGBT agendy.
Míče v ulicích
Bonusem pak byla jistě i fotbalová minulost Kavelašviliho. Ten s profesionálním fotbalem začínal v tradičním gruzínském fotbalovém klubu Dynamo Tbilisi ještě za sovětských časů. Později působil v ruské Alanii Vladivkaz, odkud senzačně přestoupil do Manchesteru City. Poprvé za klub, který tehdy v anglické Premier League zdaleka neměl sílu jako dnes, Kavelašvili nastoupil v městském derby proti Manchesteru City a hned vstřelil branku. Další utkání už ovšem z jeho strany tak dobrá nebyla, takže se pomalu přesunul na lavičku. City navíc sestoupilo do druhé ligy a ani v ní Kavelašvili neměl odehráno tolik zápasů, aby mu bylo po roce prodlouženo na Britských ostrovech pracovní povolení.
Gruzínský útočník následně odešel do Švýcarska, v jehož lize prošel řadou klubů, včetně Grasshopers Curych a FC Basilej. Kromě toho odehrál 46 zápasů v gruzínském reprezentačním dresu, v němž dal 9 gólů.
Fotbalistů sen
Po návratu do Gruzie Kavelašvili kandidoval na předsedu Gruzínského fotbalového svazu, ale byl ještě před hlasováním vyloučen, protože neměl předepsaný vysokoškolský diplom. Jako milovník konspiračních teorií v tom viděl zásah „moci“. Paradoxně se ale jeho úspěšný protikandidát a další bývalý gruzínský fotbalista Levan Kobiašvili, který v minulosti hrál za německý Freiburg, Schalke či Herthu Berlín, stejně jako Kavelašvili stal poslancem za stranu Gruzínský sen.
Její vůdce Bidzina Ivanišvili má fotbalisty v politice očividně rád, protože primátorem gruzínského hlavního města je v jeho stranických barvách další bývalá hvězda gruzínského fotbalu, reprezentační obránce a dlouholetý hráč AC Milán Kacha Kaladze. I to dává smysl tomu, proč si prozápadní demonstranti po volbě Kavelašviliho prezidentem v ulicích Tbilisi kopali fotbalovými míči a ukazovali kolemjdoucím své vysokoškolské tituly, aby ukázali, že jejich nový prezident nemá vysokou školu, ale umí to s míčem.
Přes protesty jde Gruzie s trendem poslední doby, kdy struktura moderních médií a zkratkovité vedení politiky nahrává různým celebritám, včetně slavných sportovců. Takto se stal před několika lety pakistánským premiérem hvězdný hráč kriketu Imran Chán, legendární filipínský boxer Manny Pacquiao senátorem a neúspěšným kandidátem na prezidenta, mistr svět v zápase sambo Chaltmágín Battulga to dotáhl až na mongolského prezidenta, skvělý kulturista Arnold Schwarzenegger na guvernéra Kalifornie a wrestler Jesse Ventura se dokázal stát nestranickým guvernérem Minnesoty.
