Volební štáb Přísahy a Motoristů sobě při vyhlášení výsledků voleb do Evropského parlamentu

Volební štáb Přísahy a Motoristů sobě při vyhlášení výsledků voleb do Evropského parlamentu Zdroj: Zbyněk Pecák

Přísaha jako B-tým ANO. Šlachta chce zničit SPD, cítí se už ministrem vnitra v Babišově vládě

Neočekávaný výsledek koalice Přísahy a Motoristů stoupl do hlavy jejich lídrům, spřádajícím už plány vládní budoucnosti. Robert Šlachta s Petrem Macinkou se v souboji o B-tým ANO pokoušejí zničit Okamuru. Proto lze očekávat vyostřování boje o protestní národovecké voliče. Jakou mají šanci?

Kolem zvolení donedávna téměř neznámého youtubera Filipa Turka, jehož postavil předseda Přísahy Robert Šlachta do čela své kandidátky podporované Motoristy, se rozvíjí bizarní mytologie. Nikdo tomuto populistickému seskupení bez členské základny neupírá úspěch ve zvolení dvou mandátů, ale téměř absentuje jeho střízlivější zasazení do širšího kontextu.

Šlachta nahradil Okamuru

Zopakovala se standardní situace, že se agentury pro výzkum preferencí opět mýlily ve svých volebních modelech. Zatímco odhady Spolu a částečně i ANO plus minus vyšly, na dalších místech vytvářely virtuální realitu, včetně výsledků SPD, jemuž vůbec nepomáhá spojení s Trikolorou.

Okamurova formace dostávala v průzkumech až 11 procent hlasů, zatímco koalice Přísahy a Motoristů od 4,7 do 7 procent. Konečný výsledek lze proto interpretovat také tak, že si obě národovecká seskupení prohodila očekávané pořadí i voličské hlasy.

Filip Turek se zálibou v neonacistické symbolice a velkých autech s ještě větší „uhlíkovou stopou“, jak se sám chlubí, navíc dokázal zaujmout i část nevoličů se základním vzděláním, kteří dali vale zbývajícím kandidátům „vlastenecké scény“.

Šlachtova sestava téměř zničila Okamuru a jejího slabého lídra Petra Macha a zbývající rozdrobenou konkurenci, ale dokázala zřejmě ubrat hlasy i hnutí ANO. Jejich lídrům enormně narostlo sebevědomí.

Lidé mají plné zuby SPD

„Lidé by mohli slyšet na novotu, protože zbytku už mají plné zuby a SPD už chtít nebudou,“ myslí si bývalý šéf protimafiánského útvaru Robert Šlachta, jemuž nevadí Turkovy výstřelky ani paktování s mafiány.

Tomuto bojovníkovi proti kmotrům a zločincům jistě nevadí ani další informace, že jedním z největších sponzorů Motoristů je firma MI Estate. Jejím spoluvlastníkem je Maxim Ponomarenko, který seděl pět let ve vězení kvůli podvodům, vydírání a nedovolenému ozbrojování.

Nezajímá to ani Macinku. Svěřil se, že ani neví, v čem Ponomarenko podnikal, což je zarážející už jen vzhledem k tomu, že se jedná o třetího největšího sponzora jeho strany. Jedno je ale jisté. Bez svolení Václava Klause, v jehož institutu Macinka pracuje jako manažer, by Turek jako produkt sociálních sítí nepronikl na kandidátku do Evropského parlamentu. Tento tah obnáší další konsekvence.

Klausův okruh upřednostněním spojenectví Šlachty a Macinky potopil hnutí SPD, které bývalý prezident volil v posledních volbách. Nepomohla ani instalace Klausova věrného přívržence Macha, který patří mezi hlavní poražené voleb.

O vzájemném jiskření mezi Okamurou a Turkem svědčí i jejich předvolební střet, který zůstával v pozadí mediálního zájmu. Často se hovoří o tom, že lídryně STAN Danuše Nerudová pomohla Turkovi ke zviditelnění, přičemž nezabraly odkazy na jeho velmi sporné působení na sociálních sítích. Pokud by to skutečně platilo, byl by to v první řadě smutný obrázek o úrovni jeho voličů, i když Nerudová na tomto sporu nevydělala.

Kellner do plynu

Mnohem ostřeji přitom proti Turkovi vystartovala Jana Bobošíková, která si ho pozvala do svého pořadu Aby bylo jasno. „Mají v politice a ve veřejném prostoru místo výroky spojené s německým nacismem a přirovnávání politiků k Adolfu Hitlerovi?“ tázala se sugestivně v upoutávce.

Bobošíková ještě dřív než Nerudová vytáhla na Turka jeho posty ze sociálních sítí z roku 2014, kde posílal majitele PPF Petra Kellnera do plynu v souvislosti se zbouráním hotelu Praha, sloužícího v době normalizace komunistickým funkcionářům.

Tento názor doprovodil dalšími posty, jež se v té době daly dohledat v jeho facebookové historii. Jak znějí jeho citace doslova? „Až to prase zase bude čumět v Dejvicích ve své oblíbené restauraci, tak mu rozbiju hlavu talířem špaget debilovi…“

„Je to žebrák duchem, jinak by to zrenovoval jako architektonickou památku a ne zkurvil kvůli zisku. Žít jako takovej sup a pijavice, taky mám miliardy… Tenhle typ nevzdělaných kurev hledající pouze zisk jednou postaví nákupní centrum místo Ještědu… Už nyní mám touhu fakt začít střílet.“

Boj mezi „vlastenci“

To nevypadá na „černý humor“, jak se dnes snaží Turkovy komentáře bagatelizovat jeho spojenci, ale na projev lidsky odporné mentality. Slovenské niveau se blíží víc, než si leckdo připouští, ale možná je dobře, že se tento fenomén vynořil už dnes.

Útok Bobošíkové sdílel její spojenec Okamura, stejně jako výstup opilého Macinky v televizi XTV, kde za Turkovy přítomnosti vulgárně urážel předsedkyni Trikolory Zuzanu Majerovou. To svědčí o hlubokých animozitách mezi oběma tábory, které dnes potvrzují Šlachtovy výroky na adresu SPD.

Pikantní na tom jsou další okolnosti. PPF dlouhodobě sponzoruje nemalými částkami chod Institutu Václava Klause. To je jen jeden z dokladů bezpáteřnosti představitelů obou subjektů, které spojuje jedině snaha proniknout do Babišovy vlády jako B-tým ANO a nahradit tak - v případě úspěchu - spolu s komunisty zavrženého Okamuru.

O tom svědčí nejen jasné signály Petra Macinky, ale i přání Filipa Turka: „Nepřeju si nic jiného, než aby se Robert Šlachta stal v budoucnu ministrem vnitra,“ řekl v rozhovoru pro iDNES.cz. Po tom nepochybně touží i Šlachta, jenž chtěl v resortu vnitra povýšit už po boji o policejní reorganizaci. Tehdy mu to ještě nevyšlo.

Tyto euforické úvahy mohou být velmi předčasné. Do sněmovních voleb ještě zbývá šestnáct měsíců, přičemž půjde o zcela jiný typ voleb a voličských motivací.

Především ale platí, že politický hřbitov je plný ambiciózních a již zkrachovalých projektů v tomto spektru, kde se bude nadále odehrávat tvrdý boj: Věci veřejné, Hlavu vzhůru, Volný blok, Trikolora, PRO Jindřicha Rajchla, hnutí Ladislava Vrabela, Národní demokracie, Chcípl pes a mnoho dalších…