Eurovolby 2024: Radost Filipa Turka, lídra koalice Přísaha a Motoristé. Podpořil ho i exprezident Václav Klaus (9.6.2024)

Eurovolby 2024: Radost Filipa Turka, lídra koalice Přísaha a Motoristé. Podpořil ho i exprezident Václav Klaus (9.6.2024) Zdroj: Blesk:Tonda Tran

Martin Bartkovský: Noc dlouhých nožů na české vlastenecké scéně

Youtuber a bývalý závodník Filip Turek na­sedl před eurovolbami do svého historického jaguaru, v poslední zatáčce se elegantně vyhnul konfrontačním debatám a v cílové rovince přejel Danuši Nerudovou, Tomia Okamuru i celou českou vlasteneckou scénu. V rychlosti přesně 88 kilometrů za hodinu je zdravil z okénka zdviženou pravicí. Hranatá hlava se dokutálela do Evropy s velkou jistotou. Co to o nás vypovídá?

Začněme tím nejdůležitějším. Filip Turek zřejmě není v jádru zlý člověk. Sice naprosto otřesně mluví o ženách, ale když se s Danuší Nerudovou setkal v debatě, do očí jí nedokázal nic říct. V posledním střetnutí před volbami nevyhrál ani jeden z nich, jen voliče STAN to možná otrávilo a voliče Motoristů a Přísahy posílilo. Ale své macho kecy z youtubových sestřihů nechal doma v garáži. A stejně krotká byla i jeho rétorika v kampani.

V předvolebním klání existovali strany a lídři, kteří chtějí změnu politického systému nejen v Česku, ale v celé Evropě. Jindřich Rajchl (PRO), Petra Rádová a Zdeněk Jandejsek (oba koalice Stačilo!), Ladislav Vrabel (Česko na 1. místě), Tomáš Vandas či Hynek Blaško (oba Aliance za nezávislost ČR) nebo Matěj Gregor (Svobodní) byli chlápkem v kolotočářském saku drtivě poraženi. Tihle lidé představovali a stále představují reálné nebezpečí pro demokracii, protože chtějí změnu režimu a tvrdě trestat své názorové odpůrce. To Filip Turek nechce. Chce jen jezdit ve svém starém autě a nechce u toho v Evropě potkávat migranty. To je jeho jediný program.

Už během volební noci se vůdce evropské kandidátky Roberta Šlachty netajil tím, že by byl rád členem frakce ECR (Evropští konzervativci a reformisté), do které patří česká ODS nebo tam patřila i slovenská SaS Richarda Sulíka. Až tamním lídrům doputují mailem fotky hajlujícího Turka, nebude to přijímání asi dvakrát jednoduché. V době uzávěrky tohoto editorialu stále není jasné, kam Filip Turek zamíří. Může se přidat do nacionalistického uskupení ID (spolu s SPD), případně do nové frakce k Orbánovi, pokud taková vznikne. Pravděpodobně ale zůstane nezařazeným europoslancem. Ať tak, či tak, jeho vliv na zastavení Green Dealu či migračního paktu bude v sedmisetdvacetihlavém Europarlamentu naprosto minimální. Spojence si ale jistě nějaké najde.

Co mi však vadí, je neustálá debata o tom, zda je Filip Turek buď přímo neonacista, případně fanoušek nacismu, nebo „jenom blbej“, jak dřívější excesy hájili jeho fašounci. Pardon, fanoušci. Je potřeba to utnout a rozhodnout, jak říkat člověku, který má doma nacistické svícny, leští dýku SS po otci, o svém bytě hovoří jako o Orlím hnízdě, tankuje 88 litrů paliva, zdraví na sociálních sítích lidi „Sieg Heil“ nebo „Hitler s tebou, bratře“, posílal Petra Kellnera do plynu, hajloval v jedoucím autě, o vraždách muslimů hovořil jako o „úklidu“ a na helmě měl logo řeckých neonacistů. Za sebe říkám, že když někdo takhle soustavně kejhá jako neonacistická husa, tak je to prostě neonacistická husa.

Česko tedy vyslalo do Evropského parlamentu neonacistickou husu se siláckými řečmi, jež ale nebude mít na dění v něm příliš velký vliv. Až fotky tohoto nepřijatelného chování obletí světová média, bude to ostuda celé země. Filipu Turkovi se ale zároveň sluší i za pár věcí poděkovat. Napíšu to ovšem raději tak, aby tomu rozuměl. Je potřeba poděkovat za noc dlouhých nožů, kterou provedl na české vlastenecké scéně. Tomio Okamura jen smutně koukal, jak mu hoří Reichstag, zatímco Turek si s Kateřinou Konečnou dělili hlasy jako Molotov s Ribbentropem. Ačkoliv tuhle bitvu jasně vyhrál a zahnal ostatní kandidáty svými preferencemi až daleko za Maginotovu linii, je potřeba nevysypat všechny bomby najednou. Historie nás totiž naučila, že není nic horšího, než když vám podpůrné prostředky dojdou těsně před Moskvou. Pak už to končí jen tím, že se vám všechno v bunkru prožene hlavou. Snad se vám tento humor líbil. Od europoslance Turka to budeme slýchávat dalších pět let.

Text vychází také jako editorial nového Reflexu, který si můžete od 6. června zakoupit v našem Ikiosku >>>

Obálka 2024/24Obálka 2024/24|red