Sem přijeli hokejisté se zlatem z Nagana, tady se vždycky fandí Čechům už od čtvrtfinále. Hokej na Staromáku je tak česká věc, jako máloco. A včera bylo pod Orlojem plno k prasknutí. Kdo si nechal líbit tlačenici, zažil parádní zlatý večer jen s menšími rozpaky. Jaké to bylo, prožít české zlato v srdci Prahy?
Pokračování 2 / 8
Mezi Husem a Orlojem
Tohle místo prostě k hokeji patří. Možná by byl příhodnější Václavák nebo Leteňská pláň (tentokrát však obsazená Sparťany), ale nikoho by jiné místo ani nenapadlo. Mezi sochou Jana Husa, Mariánským sloupem a Orlojem prostě tyhle chvíle působí víc historicky, až se chce říct s Robertem Zárubou otřepané „Přepište dějiny.“ Zítra na Staromák přijede zlatý tým v čele s kapitánem Červenkou a určitě to opět bude stát za to.
Pokračování 3 / 8
Nejvíc česká atmosféra
Kdyby se mě cizinec zeptal, kde nejlépe pozná Česko a českou mentalitu, musel bych ho vzít na finále na Staromák. Uslyšel by hodně protivných řečí v tlačenicích, viděl odtéct hektolitry piva a nakonec by sledoval tu extázi a chvilkové spojení národa v hrdosti. A proč? Kvůli sportu, který cizinec pravděpodobně ani nechápe a většinu Evropy moc nezajímá? Ano, ale my jím žijeme, aspoň jednou za rok, a je to fajn. Odcházel by nadšený a třeba by se i dozvěděl, proč tu všichni znají japonské město Nagano.
Pokračování 4 / 8
Železná, a nakonec i zlatá obrana
Teď už ale k hokeji. Za všechny tři vyřazovací zápasy dostali naši jen tři góly. To by bylo málo i ve fotbale, natož na ledě a s pukem. Výborná obrana a především fenomenální brankář Dostál se předvedli i ve finále. Na Staromáku bylo celou dobu dusno a napětí, ale ani na chvíli člověk necítil pochybnost o tom, že vyhrajeme. Možná nejvíc právě díky skálopevné obraně.
Pokračování 5 / 8
Fiala odstoupil
Klíčem k úspěchu jistě bylo, že si Češi poradili s hvězdou Švýcarů Kevinem Fialou. Vtípků o jméně švýcarského hokejisty s českými kořeny jste museli slyšet hodně. Pro něj muselo mít finále zvláštní příchuť. Asi mu všichni přejeme, aby zlato taky jednou vyhrál. Je hodně sympatické, že před kamerami mluví česky. A nakonec, odvést si z vlasti předků stříbro možná s odstupem nebude působit tak špatně.
Pokračování 6 / 8
Mistr Hadamczik
Sport často přináší absolutně paradoxní příběhy. V pozadí toho všeho úspěchu stojí Alois Hadamczik. Šéf hokejového svazu nebyl moc přijat fanoušky, loni se veřejnost smála nekonečnému rozhodování o tom, s jakým trenérem repre na domácí šampionát pojede. Před mistrovstvím zase ze všech stran pršela kritika na mizerný marketing. Výsledek je objektivně dokonalý: zlato pro český tým a historicky nejvyšší návštěvnost. Přijede si zítra pro aplaus i Hadamczik? A dostane ho?
Pokračování 7 / 8
Anarchie fandění
Pro člověka, co chodí pravidelně na fotbal a má rád fanouškovskou kulturu, to nebyl zrovna výběrový zážitek. Fandění je na nároďáku dost jednoduché. Vystačíte si s „kdo neskáče není Čech“ a „Češi, tlesk tlesk tlesk.“ Spolu s pokřiky jako „ještě jeden“ se to na Staromáku všechno neorganizovaně míchalo. Ale po gólu a závěrečném hvizdu to byla jen bouře, erupce radosti.
Pokračování 8 / 8
Hymna nahlas
Češi nepatří mezi národy, které vždycky a všude hrdě zpívají svou hymnu. To patří k Italům nebo třeba Maďarům. Když se na fotbalovém derby hraje hymna, zpěvu moc neslyšíte, a na běžných hokejových zápasech to není o moc jinak. O to příjemnější bylo si ji poslechnout na plném Staromáku opravdu nahlas.
