Ve vrcholící slovenské kampani před druhým kolem výběru hlavy státu se opět ukázalo, že prezidentské volby v našem regionu jsou zvláštní disciplínou, která má mnoho specifik. Papírové předpoklady pro první kolo se úplně nenaplnily, a proto se rozehrála složitá šachová partie, doprovázející čelní střet dvou politických táborů. Ani v ní ale nezaniklo, že v prezidentské volbě svou roli vždy hrají i osobnosti kandidátů. I na nich obě kampaně stavěly plán, jak rozhodnout podle průzkumů zcela vyrovnané druhé kolo.
Kamarád protikandidát
Oba kandidáti na své vítězné strategie „najeli“ už během sčítání výsledků kola prvního. Překvapivě jasný vítěz první části prezidentského klání – diplomat Ivan Korčok – možná až zaskočil některé vlastní příznivce, když během první tiskovky začal vyprávět, že jsou si s Petrem Pellegrinim vlastně názorově docela podobní. Říkal, že oba jsou prozápadní liberálové a mají na mnoho věcí nepříliš rozdílné názory, jen předseda parlamentu to před veřejností zkouší zakrývat.
Korčok se tímto nečekaným výrokem očividně pustil do boje o rozhodující balík hlasů, který reprezentuje voliče hlasující v prvním kole pro zcela proruského kandidáta a politika z mečiarovských časů – Štefana Harabina. Jeho protestní voliči mají názorově mnohem blíže k Pellegrinimu, ale Korčok se je pokoušel utvrdit v tom, že na jejich gusto příliš umírněný předseda parlamentu nestojí za druhou cestu do volební místnosti.
Korčok už před druhým kolem neměl moc kde brát nové voliče, a tak – podobně jako Miloš Zeman u nás v roce 2013 – musel hrát způsobem, který by znesnadňoval Pellegrinimu seskládání většinové voličské koalice.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
