V Rusku probíhá od 15. do 17. března jakási obdoba prezidentských voleb, ale v moskevském Kremlu jsou už připraveny slavnostní kytice pro vítěze – tím bude opět Vladimir Vladimirovič Putin. Kampaň, několik dalších pofiderních kandidátů i samotné hlasování jsou jen formalitami, které nijak neovlivní výsledek. Putin tak bude u moci již pětadvacátým rokem a další šestileté funkční období má před sebou. Na jeho konci bude moct znovu kandidovat a prodloužit svou vládu až do roku 2036. Zdá se to být jednoduché, problémem ale je, že jeho putinismus zlikvidoval vše kolem. Nemá reálné soupeře, na obzoru není jeho nástupce a jeho konec u kormidla by mohla přinést z dnešního pohledu jen jeho smrt. Co bude s takovým Ruskem dělat svět?
Zatímco v Americe probíhá před dalšími prezidentskými volbami doslova vražedný, ale pořád demokratický souboj mezi Donaldem Trumpem a Joe Bidenem, moc v jiných supervelmocích, Rusku a Číně, pevně třímají dlouholetí brutální diktátoři – Si Ťin-pching a Vladimir Putin. Oba neustále zdokonalují mašinerii, která je u moci a vlivu udržuje. Kombinují násilné metody se sofistikovaným státním dirigismem, využívají u toho moderní technologie a to vše dohromady jim zajišťuje požadovaný výsledek. Když už to nejde jinak, tak nechají své soupeře zabít. Přesně tak to loni udělal Putin s šéfem Wagnerovy armády Jevgenijem Prigožinem a letos s opozičníkem Alexejem Navalnym. Problémem pro samotného Putina i Rusko ovšem je, že když vytvoříte podobný systém, vlastně nemůžete odejít, protože by to byl projev slabosti. Navíc vás k moci poutají nekonečné sliby či výhrůžky nejbližším lokajům z politiky i byznysu a u toho pomocí korupce a podvodů získáváte ohromné bohatství. Za těchto podmínek je jasné, že kdyby například Putin dobrovolně odešel, tak by nikde nebyl v bezpečí. Proto musí zůstat. Proto musí dál a dál vyhrávat volby.
Vladimir Putin zatím ani nemůže vybrat svého nástupce, protože to by rozpoutalo boj mezi vyvoleným a těmi, kteří byli odmítnuti. Už by to nebyla jen Putinova hra, ale hra více lidí. A to žádný diktátor nechce.
Západ přitom pořád sní o tom, že Putinovi se někdo postaví a smete ho. Jenže to vypadá jen jako zbožné přání. Ani tisíckrát opakované spekulace, že je na tom zdravotně špatně, se neukázaly jako pravdivé. Putin a jeho nejbližší mají pod kontrolou jak armádu a další bezpečnostní složky, tak parlament, hlavní média, justici, regionální nohsledy, dokonce i celé společenské skupiny. Kdyby se v těchto dnech uskutečnily v Rusku svobodné volby, vyhrál by je rovněž Putin. Jen by neměl tak obrovskou převahu. Prezident Putin má také výkonný aparát (Andrej Babiš se svým hledáním informací na „zmr.y“ mu může pouze závidět), který mu shromáždil dostatek kompromitujících materiálů na kohokoli. Drží lidi v šachu. Někteří odborníci to překládají takto – když opustíte Putina, nemůžete toho moc získat, ale můžete úplně všechno ztratit. Nemáte na výběr.
Současné Rusko dokonce ani nemá vytvořené vhodné mechanismy, jak by se z chomoutu putinismu vysmeklo. Kdyby totiž Putin zemřel ve funkci, tak podle ruské ústavy se premiér automaticky stává úřadujícím prezidentem s omezenými pravomocemi. Tuší ale někdo ve světě, kdo je vlastně ruský premiér? Je to Michail Mišustin, jakýsi neznámý, nevýrazný bývalý daňový úředník. Ten reálně neovládá nic, a to by mohlo vést k velkému boji o moc (když už nenapíšu rovnou slovo vražednému), kdyby se stal prezidentem.
Když v březnu 1953 po desetiletích tyranie zemřel Josif Stalin, boj o nástupnictví byl v Sovětském svazu krvavý. Jeho nástupce Nikita Chruščov porazil své rivaly a nejodpornějšího z nich Lavrentije Beriju nechal popravit. Chruščova později svrhli jeho vlastní lidé. Nástupcem byl Leonid Brežněv, který se hlásil k principu kolektivního vedení. To, co se při změně vedení tehdy zachovalo, byla komunistická strana, pilíř Sovětského svazu. Jenže dnes je situace diametrálně odlišná.
V Rusku teď mají jen Putina. Po volbách budou mít zase jen Putina. A mnoho dalších let budou mít pravděpodobně stále jen Putina. A Putin u většiny ruské veřejnosti vytvořil dojem, že budoucnost si bez něj nelze představit. Stal se mesiášem. A bude velký vítěz dalších voleb. Co to pro svět znamená, bohužel víme. Stačí se podívat na Ukrajinu.
