V určitých kruzích se už dlouho šíří apokalyptická společenská nálada, že všechno se „řítí do ďáblovy řiti“, jak kdysi napsal malíř a spisovatel Josef Váchal.
Apokalyptická mentalita se zrodila v době covidu. Obrovský tlak státu a médií vedl ke znechucení z některých politiků a vědců, což vyvolalo obrovskou krizi důvěry ve stát a jeho elity. Následovala válka na Ukrajině a energetická krize. Přes noc se zrodila stejně negativistická očekávání, která ani tady nenastala. Přesto se už pevně usadila alternativní vrstva profesionálních šiřitelů katastrof. Jejich vyprávěcím rámcem bylo: čím temnější mraky, tím lepší.
Zápal pro přehánění
Nikdo zpětně neřešil, jestli v době covidu a začátku války na Ukrajině byla apokalyptičnost na místě. Nikdo se už nevrací ke včerejším tvrzením, že na covid zemřou milióny lidí a mrtvé budou na ulicích sbírat mrazicí vozy. Nikdo se už nevrací k předpovědím, že vlivem cen energií bude chleba za sto a litr benzínu za dvě stě, nikdo už zpětně nepovažuje za blbost, že minulou zimu jsme měli kvůli nedostatku plynu mrznout v jednom domácím pokoji. Prostě nic z apokalyptických předpovědí nevyšlo.
Ten zápal pro přehánění však ve společnosti zůstal. Už se neřeší horší nebo lepší politická rozhodnutí, ale všechno se převádí na problém života a smrti.
Žádná apokalypsa
Posledním hitem české politiky se stal růst cen energií. A zase. Není to žádná apokalypsa, ale jen důsledek špatného rozhodnutí dělat tady a teď překotnou zelenou revoluci. Tu revoluci, kterou na Evropské radě v prosinci 2019 a červnu 2020 podepsal tehdejší premiér Babiš.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
