nahoru

Fanfarón Macron vymyslel, snaživí Češi zaplatili. Takový byl bezobsažný celoevropský kecálek v Praze

Viliam Buchert 7. října 2022 • 11:00
Fanfarón Macron vymyslel, snaživí Češi zaplatili. Takový byl bezobsažný celoevropský kecálek v Praze
foto: Reuters

Před kamerami a mikrofony široké úsměvy, předstírané nadšení a poplácávání se po ramenou. V zákulisí často prázdnota a bezradnost. Takový byl ve čtvrtek na Pražském hradě summit Evropského politického společenství (EPC), v jehož závěru si vedoucí představitelé starého kontinentu pochutnali na mořském vlku, zvěřině a zmrzlině obložené pusinkami, mascarpone a coulis z červeného ovoce. Pokud jste si pustili Českou televizi a poslouchali některé naše politiky, tak jste museli nabýt dojmu, že summit byl něčím naprosto fantastickým a úžasným. Ve skutečnosti pouze umně zastíral problémy, s kterými se Evropa potýká.

Akci vymyslel v květnu francouzský telefonista a toho času i prezident Emmanuel Macron (ruskému prezidentu Putinovi volal jenom letos nejméně dvacet krát). Podle něj tato akce přináší „poselství evropské jednoty“ a zahajuje „strategické diskuse, které dosud neexistovaly“ (proč neexistovaly, to neříká). Litevský prezident Gitanas Nausėda dokonce označil summit EPC za „Spojené národy v Evropě“. Tak to bychom se už skutečně měli začít bát…

Nebylo by úplně vhodné, aby členy EU a další nečlenské evropské země jen tak někam pozval sám Macron, i když Francie vždy předstírá něco jiného, než vlastně reálně znamená. Chtělo to v případě EPC vymyslet něco „většího“. Tak se vybralo české předsednictví v Radě Evropské unie, do kterého se zjevně zamiloval Petr Fiala (když se doma nedaří, je to dobrá berlička). Macron sice summit vymyslel, ale snaživí Češi ho zorganizovali a zaplatili. Premiér Fiala si navíc našel v rámci předsednictví i „nejvíc nejlepší kamarády“ (jak to kdysi hezky říkal legendární Forrest Gump), tak proč by to neudělal. Těmi kamarády jsou předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a teď zjevně i Macron (je hrozné, že stejně se k francouzskému politikovi lísal i Andrej Babiš).

Uznávám, že samotné scházení se vrcholných politiků a političek může někdy být i věc pozitivní. Vždyť se u toho také tvrdí, že se hledá řešení něčeho, co prospěje nám všem. Výsledky ovšem bývají někdy kormutlivé. Třeba americký prezident Donald Trump se v červnu 2018 slavně setkal s úchylným severokorejským diktátorem Kim Čong-unem. Naděje z tohoto setkání se přetavila v pokračující nenávist a odpalování severokorejských balistických raket, jak jsme to viděli v minulých dnech. Také summit Evropského politického společenství v Praze mnoho nepřinese, i když se dnes říká přesný opak.

Několik příkladů, jak vše fungovalo v Praze údajně báječně:

Excentrický turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan využil svého projevu na summitu k napadání znepřáteleného Řecka. Prohlásil, že Turecko nemá s Řeckem o čem jednat, protože jeho politika je založená na lžích. Chvíli pak kolovala spekulace, že v důsledku toho chce řecký premiér Kyriakos Mitsotakis jednání opustit. To se sice nestalo, ale oba lídři později na tiskových konferencích v konfrontaci pokračovali a opět se ukázala hluboká propast mezi dvěma „spojenci“ v NATO.

Jedním z prvořadých věcí na summitu mělo být projednání dalšího postoje a pomoci Ukrajině. V tomto případě zazněla mimořádně silná slova. Ovšem v diskusích se neobjevilo nic nového. Některé země prostě nechtějí dodávat zbraně Ukrajincům (třeba Maďarsko), některé chtějí jednat s krvelačným Putinem. Všichni válku na Ukrajině odsuzují, ale jednota rozhodně nepanuje.

Stále se objevovaly velké neshody i ve věci životně důležité – ve způsobu řešení evropské energetické krize.

Francouzský prezident Macron opět odmítl klíčový evropský energetický projekt, plynovod MidCat, které by vedl ze Španělska (i přes Francii) do Německa a pak dál. Že to Španělé a Němci chtějí? Macrona to nezajímá a ve čtvrtek projekt opět zpochybnil. „Chceme se v dlouhodobém horizontu stát velkými dovozci plynu?“ položil si Macron otázku a sám si na ní i odpověděl: „Myslím, že naší prioritou je mít v Evropě propojení elektrických sítí a já jsem spíše pro tyto projekty.“

Čtvrtečního setkání se zúčastnil i norský premiér Jonas Gahr Støre, tedy zástupce země, která je pro Evropu jedním z klíčových vývozců plynu. Støre poněkud mlžil, jak daleko je ochoten zajít, pokud jde o snižování cen, protože Evropa uvažuje o zavedení stropu pro ceny plynu. Pro Norsko by to bylo nevýhodné.

Německo rozpálilo do běla Polsko, Česko a další státy svým záměrem zavést kolosální energetický balíček v hodnotě 200 miliard eur na pomoc vlastním spotřebitelům a podnikům. To jsou peníze, o kterých se mnoha zemím EU jen zdá, mohlo by je to znevýhodnit a mohlo by to vést k ještě větší dominanci německých firem v Evropě. Jenže proč a jak bránit některé zemi, aby hledala národní řešení? Vždyť po tom voliči jednotlivých států všude volají. Ostatně se to děje i v Česku.

Bruselský web Politico pak nazval některé diskuse o plynu za „psychobláboly“ a „žvanení“. Evropští politici totiž často hovoří o „omezení cen plynu“, ale jednotlivé členské země zavádějí zcela protichůdná opatření. Německo přichází se vzpomínanou velkou „cenovou brzdou“, Španělsko a Portugalsko mají „iberskou výjimku“ a Italové chtějí něco, co se jmenuje tetto forchetta (dalo by se to přeložit jako „vidlicový strop“) a hovoří jinak o minimálních a maximálních cenách dovozu plynu.

Premiér Fiala pak oznámil, že před dalším pátečním summitem v Praze, už jen za přítomnosti členů EU, žádná evropská dohoda o plynu neexistuje a že to podle něj je problém. Podle všeho zřejmě v blízké době ani nějaká taková dohoda nevznikne.

Takže úsměvů, slibů a předvádění se, jsme viděli na summitu Evropského politického společenství v Praze hodně. Reálné věci se ale vyvíjejí často jinak, než nám je prezentováno. Pobyt v českém hlavním městě si ale zjevně užil jeden z nejkritizovanějších evropských politiků, maďarský předseda vlády Viktor Orbán. Ten se srdečně zdravil s premiérem Fialou, ale ještě srdečněji si dal kávičku se svým přítelem expremiérem Babišem. Přijal ho samostatně (kromě něj už jen srbského prezidenta Aleksandara Vučiće) prezident Miloš Zeman, ale poklábosil i s exprezidentem Václavem Klausem. Orbán to hraje na všechny strany. A teď otázka: Je to dobře, nebo je to špatně? Na všechny strany totiž mířily i nápady ze summitu EPC, přestože veřejnosti byla předhozena myšlenka, že Evropa je jednotná, jednotnější a bude nejjednotnější. Zdání ale někdy klame.    




Prezidentské volby 2023

Začátkem roku 2023 se budou konat prezidentské volby, kde se rozhodne o nástupci Miloše Zemana. Přinášíme vám přehled užitečných informací, volební zpravodajství i zajímavosti týkající se prezidentského úřadu.

Kandidáti Termín voleb

Voličský průkaz Volební systém Pravidla kampaně Výsledek voleb Druhé kolo


Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

E15
Nejčtenější