Éra olomouckého vrchního žalobce Iva Ištvana končí neslavně a rozporuplně. Analýza ministerstva spravedlnosti ukázala špatné výsledky a hospodaření jeho úřadu. Čím se Ištvanovi žalobci dále zapsali, nehledě na tato zjištění?
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek se sešel s Radimem Daňhelem, jenž má v čele Vrchního státního zastupitelství v Olomouci nahradit Iva Ištvana, setrvávajícího ve funkci s pětiletou přestávkou dvacet let. To je na takto exponovaném postu anomálie nejen v tuzemských poměrech.
Ištvan pohořel
Ištvan rezignoval koncem března a jako řadový státní zástupce přešel na Nejvyšší státní zastupitelství. Zdůvodnil to připravovanou novelou zákona o státním zastupitelství, jež má stanovit (patrně desetileté) časové lhůty pro působení vedoucích funkcionářů.
Blažek po schůzce s Daňhelem představil výsledky analýzy jeho resortu, hodnotící výsledky práce vrchních státních zastupitelství v Praze a Olomouci od roku 2012. Ištvanův úřad v tomto srovnání pohořel.
Analýza ukázala, že si olomoučtí vrchní žalobci vytvořili svérázný vztah k instituci, jež se stala i díky silné politické a mediální podpoře v minulé dekádě takřka nedotknutelnou. Vrchní žalobci si vybudovali výsadní postavení, a z těchto důvodů byla kritika jejich práce ve spřízněných kruzích nepatřičná a podezřelá.
Platy na úrovni vlády
Ačkoli se problémy totožného rázu nacházejí u obou vrchních státních zastupitelství, z analýzy vyplývá, že olomoučtí žalobci dopadli hůř. Alarmující je dlouhodobé hospodaření Ištvanova úřadu, vyplývající už jen z jeho struktury.
„Na třicet státních zástupců je tam až patnáct vedoucích míst, což si myslím, že takový úřad nenajdeme,“ uvedl Blažek. Z toho vychází průměrný plat olomouckého žalobce ve výši 162 tisíc korun včetně příplatků, což je prakticky na úrovni řadového ministra.
Zarážející je objem požadovaných náhrad za nezákonná trestní stíhání. Za posledních deset let dosáhl celkové výše 511 milionů korun. Soudy ještě v řadě případů nerozhodly a přiznané částky bývají nižší. Požadované náhrady jsou však o téměř 200 milionů korun vyšší než u pražského protějšku s trojnásobným počtem žalobců a vyšším počtem případů. Ani to jej ovšem rovněž nevyviňuje z odpovědnosti za nezákonná stíhání.
Nástupce zvenku
Daňhel, dosavadní okresní státní zástupce v Kroměříži, má za úkol připravit reorganizaci úřadu. Pokud přesvědčí vládu, bude jmenován během několika dnů. Daňhela navrhl nejvyšší státní zástupce Igor Stříž. Vyšel vstříc Blažkovu požadavku, aby to byl člověk mimo strukturu olomouckého úřadu.
Pokud by se stal Ištvanovým nástupcem někdo z jeho nejbližšího okolí, nic by se nezměnilo. Ze hry tak vypadl ambiciózní náměstek Pavel Komár, jenž se přechodně ujal vedení úřadu. Není tajemstvím, že skutečným hybatelem dění na olomouckém vrchním státním zastupitelství byl právě on.
O tom, že analýza ťala do živého, svědčí Ištvanova reakce. Dává změny do souvislosti se zásahem na Úřadu vlády v červnu 2013, po kterém padla vláda. Ostrou kritiku svých bývalých spolupracovníků odmítl i Stříž, jenž působil jako Ištvanův náměstek v jeho prvním funkčním období do roku 2007.
Blažek souvislost s touto kauzou odmítá a odvolává se na výsledky analýzy. Stojí však za připomenutí, že bombasticky zahájená razie stovek policistů signalizující největší polistopadovou korupční aféru skončila krachem, nezdaněnými kabelkami a několika podmíněnými tresty. Navíc ještě po výměně soudkyně po politickém tlaku tehdejšího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO).
Zpackaná akce Ištvana a Šlachty posloužila „protikorupční revoluci“, do jejíhož čela se postavil oligarcha Babiš se svojí početnou zájmovou skupinou. Jejich symbióza pokračovala i po nastolení nových politických poměrů.
Společné zájmy s ANO
Nejvýrazněji se jejich společné zájmy protnuly v boji o policejní reorganizaci v létě 2016, jež málem vedla k pádu Sobotkovy vlády. Ištvanovi žalobci se tehdy podíleli na masivní a nezákonné diskreditaci vedení policejního prezidia, což později jednomyslně konstatovala i parlamentní vyšetřovací komise.
Státní zástupce Petr Šereda poskytl zmanipulovaný přepis usnesení GIBS se závěry odloženého vyšetřování policejního prezidenta Tomáše Tuhého blízkému Šlachtově spolupracovníkovi z ÚOOZ Jiřímu Komárkovi. Komárek křivě obvinil Tuhého z brutálního úniku informací. Vyšetřovací komise podala na Komárka i Šeredu trestní oznámení, ale oba skončili bez trestu.
Tehdy masivně unikaly do Babišových deníků lživé spekulace o napojení autorů policejní reorganizace na mafiánské struktury. Za vše hovoří sugestivní titulky typu „Justiční normalizace v režii kmotrů“ (13. 6. 2016, Lidové noviny).
Šereda s Komárem se zviditelnili i nezákonným on-line „zpravodajstvím“ o vyšetřování špiček policejního prezidia. I tady oba unikli postihu. Praktiky olomouckých žalobců odsoudil i Tuhý. Považuje za „velmi zvláštní, že se někdo může takovým příběhem takto intenzivně zabývat na základě vykonstruovaných faktů a nepravdivých údajů“.
Olomoučtí žalobci se přímo podíleli i na policejních čistkách menšinové vlády ANO na jaře 2018. Premiér Andrej Babiš použil jejich starší dokument komentovaný Pavlem Komárem k likvidaci ředitele GIBS Michala Murína.
Pozoruhodný je dvojí metr Ištvanových žalobců v kauze brněnského podnikatele Davida Rusňáka, významného sponzora ANO a zetě Aleny Schillerové. Týden před jmenováním první Babišovy vlády umetli cestu Schillerové na post ministryně financí, když mimosoudní dohodou zastavili Rusňákovo stíhání.
Rusňák dostal podmínku a peněžitý trest, ačkoli se přiznal k dvanácti nelegálním přístupům do policejních evidencí, z nichž si nechával dlouhodobě vytahovat informace o kauzách propojených s jeho osobou. Zbývajících šestnáct členů této „zločinecké skupiny“ zamířilo k soudu.
Částečnou výjimkou je rozvětvená korupční aféra brněnského ANO, jejíž vyšetřování se však zastavilo před nejvyššími patry Babišova hnutí. Klíčovou roli v ní hrají otec a syn Faltýnkové, ale z ničeho nebyli obviněni. Jaroslav Faltýnek byl zároveň zachycený, jak se šéfem ÚOHS Petrem Rafajem manipulují za zády ministra dopravy Ťoka s desetimiliardovým mýtným tendrem ve prospěch firmy Kapsch. A nic se neděje.
Svěží vítr?
Ištvanovi žalobci posílili po jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti. Vycházela s nimi viditelně lépe, než s Lenkou Bradáčovou a Pavlem Zemanem. Vstřícné vztahy byly oboustranné. O rok později se spekulovalo o Komárovi jako nástupci Pavla Zemana v čele Nejvyššího státního zastupitelství. V té době prosákly první informace, že chce Zeman skončit a odejít do evropských struktur.
„Myslím si, že může vnést dokonce svěží vítr a opráší diskusi nad některými věcmi. A opravdu bych se toho a priori neobával,“ vnímal tehdy žalobce Petr Šereda nástup Benešové do funkce.
Benešová svěží vítr nevnesla, a jak to tak vypadá, nevnesou ho už ani nejloajálnější Ištvanovi žalobci. Bilance jejich éry je skutečně tristní a úklid po ní nebude jednoduchý.
