Zatímco většina z nás věnuje hlavní pozornost válce na Ukrajině, nikým nepozorován může projít parlamentem návrh na korespondenční volbu pro lidi dlouhodobě žijící v zahraničí. Tato možnost má přitom ve společnosti, kde volby končí těsně, šanci zásadně ovlivnit výsledek voleb. Zároveň ze své podstaty podkopává jejich důvěryhodnost. Nerad bych se dožil doby, kdy soud rozhodne, že musí být volby opakované.
Dnes hlasy Čechů žijících v zahraničí nic moc nemění, protože v cizině volí jen málo lidí, kteří si najdou čas vyrazit na velvyslanectví nebo konzulát. Ve chvíli, kdy budou volby korespondenční, lze očekávat, že se jich zúčastní mnohem více lidí. Zahraniční hlasy tak mohou ovlivnit výsledek voleb už nikoli v řádu desetin procentních bodů jako dosud, ale jednotek procentních bodů, což může rozhodnout o tom, jak volby dopadnou.
To s sebou nese zásadní otázku, zda vůbec mají lidé žijící v zahraničí volit doma, když se výsledek voleb nedotkne jejich životů. Zahraniční voliči totiž nenesou důsledky své volby na vlastní kůži. Navíc lze předpokládat, že neznají domácí politickou scénu tak dobře, jako kdyby zde žili. Mohou být snadno ovlivněni nedostatkem zpráv. Na druhou stranu jsou to občané ČR, tak mají právo volit. Jako ekonom bych se z této šlamastiky dostal tvrzením, že každý by měl volit tam, kde platí své daně.
Myslím, že korespondenční hlasování jen zhorší náladu ve společnosti, která je už nyní velmi rozdělena. Řada lidí stále nepřijala výsledek poslední volby prezidenta. Nikdo však nezpochybňoval způsob volby. Teď však hrozí, že bude napadán. Milovníci konspirativních teorií budou mluvit o podvodech a neregulérnosti voleb. To společnost jen polarizuje.
Pro mnoho lidí jsou jediné tajné a svobodné volby ty, které probíhají za plentou. Nad sčítáním výsledku sedí komise složená z nominantů různých stran, kteří se vzájemně kontrolují, aby vše proběhlo řádně a regulérně. To je pro značnou část společnosti pojistka férové soutěže.
Bojím se, že v případě možné korespondenční volby přijde nějaký osvícený soudce s tím, že je zahraniční volič vlastně zvýhodněn proti domácímu voliči a že férové by bylo, aby každý mohl volit korespondenčně. Tím se dostáváme do úplně jiné diskuse. To by výsledkem voleb zásadně zahýbalo. Salámová metoda by se rozjela naplno. Na řadě by pak mohlo být ještě progresivistické snížení věkové hranice voličů z 18 třeba na 16 let. Některé politické strany se totiž domnívají, že by si tím polepšily. Nicméně když si vzpomeneme na tahanice o to, zda bude prezidentská volba přímá či nikoli, ukazuje se, že dnes mnozí lidé, kteří původně bojovali za přímou volbu prezidenta, doznali časem jisté deziluze. Mám strach, aby se situace neopakovala. Účelové změny pravidel se podle mě nevyplácejí.
Stručně řečeno, já se domnívám, že na svátek demokracie, kterým volby jsou, by se měl člověk slušně obléknout a vyrazit osobně k volební urně. Není to něco, co se dělá denně a kde digitalizace zjednodušuje život. Volby nejsou Facebook, kde dávám hlas – lajk kliknutím. Navíc mnoho lidí do poslední chvíle neví, koho budou volit. Často se rozhodují až při cestě do volební místnosti. Ta cesta k volební urně je tedy pro výsledek voleb klíčová. Myslím, že by bylo dobré to neměnit.
