K tomu, aby celou koalici dostal do kolen, stačil jeden jediný poslanec – Tomio Okamura. Využitím legitimní a všemi stranami občas praktikované zdržovací taktiky nazývané obstrukce dokázal udělat sám ze sebe v očích nemalé části veřejnosti (a je jedno, co si kdo o té části myslí, protože hlas každého voliče má stejnou váhu) bojovníka za svobodu. A z politických soupeřů totalitáře, kteří se ve snaze o protlačení kontroverzního zákona neštítí kroků minimálně na hraně práva a jednacího řádu sněmovny.
Místo aby s Okamurou v koloárech jednali, jednali a znovu jednali, snažili se hledat kompromis, řešení, na němž by vydělali všichni (ano, i Okamura), za současný ústupek nabízeli vlastní ústupky budoucí, přesvědčovali, prosili, hrozili…, místo toho všeho jen na sílu jako slepí berani tlačí problematický zákon dál a dál. Při tom opakují mantru „my máme 108 hlasů“.
To všechno se přitom děje kvůli zákonu, jenž vyvolává nebývalý veřejný odpor, který je špatný i podle řady koaličních senátorů (už jednou ho shodili ze stolu, a sněmovna se k němu proto musela vrátit) a jejž fakticky nikdo k ničemu nepotřebuje. Všechna protiepidemická opatření může vláda vyhlašovat na základě jiných, již dnes platných norem. Na což mimochodem loni (když byl ještě v opozici, a tedy kritický vůči všem tehdejším vládním návrhům) upozorňoval sám současný ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
Je nepochopitelné, proč se pětikoalice rozhodla svést o pandemický zákon tak zničující bitvu. Jasné naopak je, že i v případě, že v ní prosadí svou, bude to Pyrrhovo vítězství – vládní strany sice budou mít zbytečný zákon, ale politické body tím přihrají svým sokům. A zejména Okamurovi, jemuž svou zaslepeností a tvrdohlavostí vytvářejí ideální pódium pro výrazné opoziční představení. Nic lepšího si pro své zviditelnění a posílení image „bojovníka proti covidové totalitě“ nemohl přát.
Video se připravuje ...
