Ač mám k vládě Petra Fialy hromadu výhrad, pokud bych si jako volič musel vybrat, pořád by mi byla milejší současná vládní koalice než strany opoziční. Právě proto mne mrzí politická neschopnost, kterou pětikoalice předvádí ve sněmovně při projednávání pandemického zákona.
K tomu, aby celou koalici dostal do kolen, stačil jeden jediný poslanec – Tomio Okamura. Využitím legitimní a všemi stranami občas praktikované zdržovací taktiky nazývané obstrukce dokázal udělat sám ze sebe v očích nemalé části veřejnosti (a je jedno, co si kdo o té části myslí, protože hlas každého voliče má stejnou váhu) bojovníka za svobodu. A z politických soupeřů totalitáře, kteří se ve snaze o protlačení kontroverzního zákona neštítí kroků minimálně na hraně práva a jednacího řádu sněmovny.
Místo aby s Okamurou v koloárech jednali, jednali a znovu jednali, snažili se hledat kompromis, řešení, na němž by vydělali všichni (ano, i Okamura), za současný ústupek nabízeli vlastní ústupky budoucí, přesvědčovali, prosili, hrozili…, místo toho všeho jen na sílu jako slepí berani tlačí problematický zákon dál a dál. Při tom opakují mantru „my máme 108 hlasů“.
To všechno se přitom děje kvůli zákonu, jenž vyvolává nebývalý veřejný odpor, který je špatný i podle řady koaličních senátorů (už jednou ho shodili ze stolu, a sněmovna se k němu proto musela vrátit) a jejž fakticky nikdo k ničemu nepotřebuje. Všechna protiepidemická opatření může vláda vyhlašovat na základě jiných, již dnes platných norem. Na což mimochodem loni (když byl ještě v opozici, a tedy kritický vůči všem tehdejším vládním návrhům) upozorňoval sám současný ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
Je nepochopitelné, proč se pětikoalice rozhodla svést o pandemický zákon tak zničující bitvu. Jasné naopak je, že i v případě, že v ní prosadí svou, bude to Pyrrhovo vítězství – vládní strany sice budou mít zbytečný zákon, ale politické body tím přihrají svým sokům. A zejména Okamurovi, jemuž svou zaslepeností a tvrdohlavostí vytvářejí ideální pódium pro výrazné opoziční představení. Nic lepšího si pro své zviditelnění a posílení image „bojovníka proti covidové totalitě“ nemohl přát.
