Miloš Zeman nemá před sebou hezké období. A to jak lidsky, tak politicky. Pro první se stačilo podívat do jeho tváře během televizního vánočního poselství. Pro to druhé si poslechnout, co říkal.
Prezident republiky je v současné době lehce za vrcholem. Jednak ztrácí kondici, ale současně i politickou moc a postavení. Z velké části si za to může sám. Jeho životní projekt s Čínou zkolaboval. Čínská vláda ještě dva tři roky bude držet pár svých českých aktiv, ale po jeho odchodu z Hradu se definitivně z Česka stáhne. Sen o tom být pilotní zemí ekonomických investic Číny v Evropě definitivně končí. Zároveň se Zemanovi nedaří prosadit ruský Rosatom jako strategického partnera při dostavbách českých jaderných elektráren, a tak alespoň torpéduje šéfa české tajné služby Koudelku, který v každoročních zprávách BIS (v tajné i veřejné verzi) kritizuje ruskou špionáž v Česku, což znemožňuje prosazení této ruské státní firmy ve výběrovém řízení.
Vnitropoliticky Miloš Zeman ví, že jeho vliv a moc stojí a padá s Andrejem Babišem, který je rovněž za vrcholem. Není moc variant, jak by to oba po příštích sněmovních volbách v říjnu 2021 mohlo dobře dopadnout. Je pravděpodobné, že prezident Zeman bude komplikovat povolební vyjednávání opakovaným jmenováním Babiše do premiérské funkce a snahou rozdělit opozici. Není vyloučeno, že za rok touto dobou můžeme být svědky masových protiprezidentských demonstrací pod heslem Respektovat výsledky voleb. Miloš Zeman totiž dobře ví, že pokud bude premiérem někdo jiný, než Babiš ztratí většinu mocenských privilegií a může skončit jako zapomenutý muž v Lánech.
Jeho novoroční poselství se proto odehrávalo v duchu jeho příští politiky. Úplně absurdně kritizoval českou opozici za její kritičnost k vládě. Nesmyslné je to ze dvou hledisek. Naše opozice byla ve srovnání s okolními zeměmi velmi umírněná. Současně kdyby sám Miloš Zeman byl vůdcem opozice, víme přesně, co by dělal – inicioval mimořádné schůze parlamentu, torpédoval jakékoli návrhy, blokoval rozpočet, prostě dělal by všechno, aby vládu utopil. Takhle to ostatně dělal i ve svém opozičním období (1992-98) nebo jako prezident vůči vládě Petra Nečase.
A co říct k jeho hodnocení novinářů z vydavatelstí Economia patřící Zdeňku Bakalovi? Jsou na tom vidět dvě věci. Jednak Zeman všechny problémy vnímá příliš osobně a takto na ně i reaguje. Je to hodně neprezidentské. Současně nechce vidět, že skutečná bída českých i globálních médií se odehrává na jiných osách. V jeho projevu bylo zase patrné jedno: od dob Miroslava Šloufa není nikdo, kdo by mu dělal kvalifikované podklady pro jeho projevy. Jeho současná dvojice poradců, označovaná slovy „pumpař“ a „vlekař,“ není schopna mu zajistit kvalifikovaný analytický servis, důstojný hlavy státu. A tak prezident improvizuje a improvizuje a maximálně si vybavuje hlášky načtené ve svém mládí (viz Rozmarné léto). Někdy je to vtipné, ale není to prezidentské a už vůbec v tom není žádné poselství.
