Na stránkách Reflexu přinášíme články o čekání na vakcínu proti nemoci covid-19 a soupeření evropských a amerických farmafirem. Měli bychom však jít o krok dál a uvažovat o světě po covidu, abychom nezjistili, že nám ho mezitím někdo za naší pasívní asistence ukradl.
Řadu měsíců se na veřejnosti diskutovalo o vhodnosti vládních opatření. Dnes je prakticky všechno plošně zavřené (a školy vedle Walesu jako jediné v Evropě), vycházet se nesmí po 21. hodině jako za heydrichiády a také veřejné polemiky zvadly.
Blbě je teď
Můžeme být rádi, říkají někteří, že vláda ještě nezavedla lockdown. Směšný argument, protože jsme v lockdownu až po krk, i když si to tak nenazýváme. Ale můžeme chodit do parků a po lese, namítají jiní, takže může být ještě hůř. To jistě. Přistoupit však na tuhle mentalitu znamená, že žádné opatření v budoucnosti nebude dost tvrdé ve srovnání například s koncentračními tábory z druhé světové války. Takhle se můžeme utěšovat donekonečna. Problém je, že blbě je už teď.
Co s tím? Dočasně respektujme vládní opatření, ale chtějme po vládě zdůvodnění nelogických kroků (zavření základních škol, vycházení po
21. hodině) a ptejme se, na základě jakých dat uzavřeli ten či onen sektor a kdy ho chtějí – v závislosti na tvrdých datech – zase otevřít.
Současně si řekněme, v čem by skutečně mohlo být hůř. Některá vládní opatření sice můžou prodloužit životy některých lidí, na straně druhé pomáhají ve společnosti nastolovat atmosféru protofašismu a protokomunismu. A to se všemi projevy, jako je fízlování, svazování soukromého podnikání se státem, plošnými kolektivistickými opatřeními, uměle vynucovanou rovností a militarizací života.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
