Predátor oligarcha Babiš si za svůj život tak nějak zvykl na úspěch. To je jeho jediný smysl existence. A k dosažení dalších a dalších osobních úspěchů je schopen doslova čehokoliv, jak se říká, když je to potřeba, tak jde i přes mrtvoly. Obětuje kdykoliv, kohokoliv, a to bez mrknutí oka. Za chyby může vždy někdo jiný – předchozí vlády, opozice, podřízení, nepřejícné vnější vlivy, a nejnověji nějaká část společnosti, která prý dostatečně neposlouchá jeho zmatečná nařízení a příkazy.
Jakoby testuje, kolik si toho od něj ještě poddaní nechají líbit. Sorry jako, pane Andreji, a vy jste jako kdo? Ředitel zeměkoule anebo rovnou Bůh? Pro něj jsou všichni ostatní jen druhem spotřebního zboží, a to včetně jeho lokajů a voličů. I oni by si již měli uvědomit, že jejich guru je nahým „králem“. Žvaní, chlubí se, tvrdí, že maká, ale jeho bilance je naprosto děsivá. Fakta hovoří jasnou řečí, a to i ve srovnání s ostatními zeměmi. Nejde jen o pochybnou kompetenci samozvaného vůdce, nejtragičtější na to všem je jeho morální zvrácenost.
Z dnešního marasmu se budeme hrabat hodně dlouho, a bude to s nemalými ztrátami. V této mimořádně vypjaté situaci vyplouvají na povrch všechny jeho lži, drzosti a nestoudnosti. Naše země se stala jeho rukojmím. Za vším hledejme byznys. Ten jeho osobní, ale i těch, kteří při něm účelově stojí, zejména kolegové oligarchové a partička z Lán. A týká se to doslova všech oblastí, včetně již uskutečněných a připravovaných nákupů v nouzovém stavu. Jde o zdravotní a ochranné pomůcky, testovací sady, nákupy budoucích vakcín a mnohé další. Na nějakých miliardách nezáleží, vždyť jde o lidské životy.
A opět se ukazuje, že demokracie končí tam, kde si uchvatitel moci přivlastní vše, včetně kontroly nad kontrolou moci a pro jistotu i téměř všechna média. Dojímá nás údajný útlak Orbána na maďarský lid, ale v čem je ten náš pán z horních Uher lepší, není-li horší? Jako by nám ty roušky zakryly i zrak. Žijeme v zemi, kde nic není hanba, kdy je možné vše. A teď sklízíme trpké plody za naši většinovou lhostejnost, přizpůsobivost a asi i naivitu. Je to smutné, ale flám již končí a čeká nás éra tvrdého vystřízlivění.
Náš dnešní premiér není jen samolibým kariéristou, on je nebezpečným sociopatem a zbabělcem bez zábran. Čekáte-li od něj omluvu, pokání, vyvození politické odpovědnosti, pak čekáte na Godota! Jedno je jisté. On má strach. Ale ne o nás, o naši zemi, ale o sebe sama. Bojí se, že ho jednou jeho lumpárny doženou, bojí se jako malé dítě, které léta lhalo rodičům až spadla klec. To je česká realita v říjnu 2020. A co kumpán Zeman? To je smutný pohled na jeho karikaturu sebe sama, bez komentáře.
