Chlubílek z Průhonic přivádí Českou republiku na okraj propasti, a to za aktivní podpory veterána z Lán. Pro ostatní země jsme rizikovou zemí, které je lépe se raději vyhnout, a bohužel to není jen díky našemu fatálnímu selhání při řešení pandemie čínského viru. Troufnu si tvrdit, že jiný slovensko-český mocenský tandem Husák-Štrougal by si mnohé drzosti jejich dnešních nástupců nemohl dovolit. Nechci srovnávat nesrovnatelné, ale je to zřejmé.
Predátor oligarcha Babiš si za svůj život tak nějak zvykl na úspěch. To je jeho jediný smysl existence. A k dosažení dalších a dalších osobních úspěchů je schopen doslova čehokoliv, jak se říká, když je to potřeba, tak jde i přes mrtvoly. Obětuje kdykoliv, kohokoliv, a to bez mrknutí oka. Za chyby může vždy někdo jiný – předchozí vlády, opozice, podřízení, nepřejícné vnější vlivy, a nejnověji nějaká část společnosti, která prý dostatečně neposlouchá jeho zmatečná nařízení a příkazy.
Jakoby testuje, kolik si toho od něj ještě poddaní nechají líbit. Sorry jako, pane Andreji, a vy jste jako kdo? Ředitel zeměkoule anebo rovnou Bůh? Pro něj jsou všichni ostatní jen druhem spotřebního zboží, a to včetně jeho lokajů a voličů. I oni by si již měli uvědomit, že jejich guru je nahým „králem“. Žvaní, chlubí se, tvrdí, že maká, ale jeho bilance je naprosto děsivá. Fakta hovoří jasnou řečí, a to i ve srovnání s ostatními zeměmi. Nejde jen o pochybnou kompetenci samozvaného vůdce, nejtragičtější na to všem je jeho morální zvrácenost.
Z dnešního marasmu se budeme hrabat hodně dlouho, a bude to s nemalými ztrátami. V této mimořádně vypjaté situaci vyplouvají na povrch všechny jeho lži, drzosti a nestoudnosti. Naše země se stala jeho rukojmím. Za vším hledejme byznys. Ten jeho osobní, ale i těch, kteří při něm účelově stojí, zejména kolegové oligarchové a partička z Lán. A týká se to doslova všech oblastí, včetně již uskutečněných a připravovaných nákupů v nouzovém stavu. Jde o zdravotní a ochranné pomůcky, testovací sady, nákupy budoucích vakcín a mnohé další. Na nějakých miliardách nezáleží, vždyť jde o lidské životy.
A opět se ukazuje, že demokracie končí tam, kde si uchvatitel moci přivlastní vše, včetně kontroly nad kontrolou moci a pro jistotu i téměř všechna média. Dojímá nás údajný útlak Orbána na maďarský lid, ale v čem je ten náš pán z horních Uher lepší, není-li horší? Jako by nám ty roušky zakryly i zrak. Žijeme v zemi, kde nic není hanba, kdy je možné vše. A teď sklízíme trpké plody za naši většinovou lhostejnost, přizpůsobivost a asi i naivitu. Je to smutné, ale flám již končí a čeká nás éra tvrdého vystřízlivění.
Náš dnešní premiér není jen samolibým kariéristou, on je nebezpečným sociopatem a zbabělcem bez zábran. Čekáte-li od něj omluvu, pokání, vyvození politické odpovědnosti, pak čekáte na Godota! Jedno je jisté. On má strach. Ale ne o nás, o naši zemi, ale o sebe sama. Bojí se, že ho jednou jeho lumpárny doženou, bojí se jako malé dítě, které léta lhalo rodičům až spadla klec. To je česká realita v říjnu 2020. A co kumpán Zeman? To je smutný pohled na jeho karikaturu sebe sama, bez komentáře.
