Samozřejmě se tyto dvě kauzy vzhledem k tomu, co všechno se děje a bude ještě dít s českou ekonomikou po koronaviru, mohou zdát marginální. Jenomže mají vypovídací hodnotu nad jiné.
Vedení Prahy žádá po státu peníze a její žádost má na první pohled logiku. Jako nejbohatší český region byla vládním „zastavením ekonomiky“ postižena nejvíce.
Na samotné dno poklesly Praze na jaře příjmy z cestovního ruchu, léto nebude o moc lepší. Cizinců jako šafránu, česká klientela Němce, Italy, Brity a Asiaty nenahradí.
Restaurace, až na výjimky, poloprázdné.
Podnikatelé, a nejen ti, kteří jsou pupeční šňůrou navázáni na příjmy cestovního ruchu, sčítají ztráty a Praha očekává drastické propady daňových příjmů. Natažená ruka směrem k vládě zdá se být logickou.
Jenomže dnešní pražská vládní koalice připomíná všechno, jen ne dobrého hospodáře, který rozumně investuje v časech hojnosti a umí si poradit v dobách zlých. To, že se ústy svého náměstka pro dopravu dokáže chlubit miliónovou soutěží na přemalování tramvají, dokládá jediné: Trojkoalice složená z pirátů, Prahy sobě a TOP 09+STAN je úplně odtržená od reality a potřeb hlavního města. Vlastně jediné, co se dnes v Praze děje:
Rozkopávají se rušné křižovatky a komunikace, vyměňují se semafory a domalovávají cyklopruhy. Což jsou investice, jež by rozhodně mohly počkat; my cyklisté jsme trpěliví a Praze odpustíme. Krom jiného se instalují na úplně nepravděpodobná místa odpudivé žluto-černé betonové zábrany, které taky něco stojí. A teď máme přijmout za další prioritu Prahy novou barevnost tramvají?
Neslyšíme, nečteme ani slovo o tom, kde chce Praha ušetřit na rozbujelých výdajích. V posledních pěti šesti letech raketově rostou „prožírací“ výdaje oproti těm investičním, prostě pražská vláda většinu peněz utratí na svůj vlastní provoz, včetně rozbujelé byrokracie. Za vrcholek ledovce v tomto smyslu lze považovat desítku profesionálních poradců-mudrců, které si jako svůj středověký dvůr kolem sebe vydržuje pražský pirátský primátor.
Nejhorší na tom ovšem je, že Praha žádá peníze po někom, kdo se chová dosti podobně jako ona. Babiš se Schillerovou za osmnáct, Hřib s Čižinským a Pospíšilem bez dvou za dvacet. Tak dlouho křičí fuj fuj Babiš, s ním nikdy, až se ukáže, že v důsledku vládnou úplně stejně jako on.
Takže nakonec mají šanci si tu pětistovku na Pražáka vykřičet.
A že ji utopí v barvách? No a co, že.
Text vyšel jako úvodník nového Reflexu, který zakoupíte v našem Ikiosku >>>
