
Ke grafickému zachycení dnešní situace by nestačilo ani zakřivení neeuklidovského časoprostoru. Stručně charakterizovat jednotlivé strany by nikdo nedokázal. Jejich ideje jsou, pokud jsou, pohyblivé. ANO, strana jednoho majitele. Dvě ODS, Fialova a obou Klausů. Dvojí lidovci, KDU-ČSL a TOP 09. Několik druhů ČSSD, jež ve vládě dělá, že tam není. A má pravdu, není.
Kuriózní politické uskupení prezidenta, který se neleká kamarádit s bandity. Socani devatenáctého století. Extrémní marxističtí socani. Skomírající evropsky uměření socani. Socialisté nasávající nacionálně divoké ideje pravolevého extremismu, odkud ale čerpá i SPD a komunisti, kteří oživují Stalina. Fašizující vlastenci. Starokřesťanství, černější než satan. Piráti s romantickým heslem „pusťte nás na ně“. Pustili je a vyklubala se z nich další obtížně čitelná partaj, jejíž program je jednou takový, příště opačný.
Světový unikát
Tyto letmé charakteristiky nic neznamenají. Spojuje se kdekdo s kýmkoliv, slepují se trosky idejí. Vše se točí kolem ANO, která nepraktikuje žádné ideje, protože praktikuje jakékoliv ideje, podle hesla: Co se prodává, to vyrábím. V ideovém pohřebišti to vynáší málem diktátorské postavení. Chřadnoucím socialistům dává zdání, že ještě jsou, chřadnoucím komunistům zdání moci, na niž by sami nemohli pomyslet.