Zavřel obchody koronavirus, nebo vláda? Kdo nese odpovědnost a kdo zaplatí škody? | Reflex.cz
nahoru

Zavřel obchody koronavirus, nebo vláda? Kdo nese odpovědnost a kdo zaplatí škody?

Petr Kolman8. května 2020 • 16:40
Řada lidí vyrazila s otevřením některých obchodů na nákupy, například do outletu v pražských Štěrboholích. 27. dubna 2020.
Řada lidí vyrazila s otevřením některých obchodů na nákupy, například do outletu v pražských Štěrboholích. 27. dubna 2020.
• foto: 
Blesk:David Malik

Zdá se, že pandemie COVID 19 ustupuje. Lidem otrnulo a už se objevují logické otázky, kdo zaplatí vzniklé škody nejen podnikatelům, ale i dalším subjektům. Paleta poškozených se stále rozšiřuje a není skoro hodiny, aby v mediích nevystoupil někdo z poškozených láteřící, že na něj vláda zapomněla anebo že pomoc přichází pomalu. Někdy oprávněně, někdy spíše vykutáleně.

Nicméně k hlavní právně-filozofické otázce dnešní glosy – kdo za to vlastně může? Pěkně ilustrativně se pomyslný hodnotový spor dá vyjádřit na stanoviscích dvou dlouholetých učitelů ústavního práva z pražské Právnické fakulty UK.

Podle erudovaného právníka Jana Kudrny lidé v principu na úhrnné náhrady škod nárok nemají, poněvadž škody nezpůsobil stát, ale COVID 19 – jako zvláštní vyšší moc. Naopak mediálně protřelý odborník Jan Kysela stojí na pozici, že restaurace nezavřel coronavirus, ale český stát (váženým kolegům se omlouvám za zjednodušení dané naším e-časopiseckým žánrem). Na první pohled protichůdná stanoviska, ale když se na tématikou zamyslíme hlouběji, tak zjistíme, že pravda je ukryta tak nějak uprostřed.

Zlatá třetí odpovědnostní cesta

Služby, obchody a další byznys skutečně zavřel náš moudrý stát, nicméně neučinil tak rozhodně zbůhdarma. Po bitvě je každý generál, tak nyní řada rozumbradů spekuluje, že se nemusely kohoutky byznysu zavírat na tak dlouho, či v menším rozsahu.

Nicméně a contrario, jak říkají právníci: kdyby stát v polovině března neudělal vůbec nic, tak by se vystavil žalobám z druhého břehu. Jak říká klasik, čert a advokát nikdy nespí, takže si možno lehce představit následné žaloby pozůstalých, kteří by stát pěkně „osolili“ za to, že nic proti koronaviru nečinil. Byl to prostě takový legislativní tanec mezi vejci, a nikdo nepopírá, že se v něm i chybovalo. Na to mj. reagoval i dubnový rozsudek Městského soudu Praha, o kterém jsem psal zde.

Sečteno: s náhradami škod pro „skutečné ekonomické oběti“ vzniklými v souvislosti s omezeními plynoucími s ochranou před COVID 19 možno počítat, ale jen v opravdu odůvodněných případech. Tedy nijak bezhlavě celoplošně. Vím, politici dnes slibují ledacos, ale jejich „sladké přísliby“ nutno dělit minimálně třemi.

Mimochodem zajímavou roli dnes hraje opozice. Na jednu stranu deklamuje, jak by poškozeným dala více: modelově tam, kde vláda navrhuje 25 tisíc, tam opozice doporučuje dát aspoň 30 tisíc, zatímco tam, kde vláda uvažuje o odpuštění zákonných pojistných na půl roku, opozice navrhuje minimálně rok. Avšak současně opoziční předáci ostře kritizují plánovaný rekordní schodek veřejných financí, a nadávají vládě, že málo šetří a zbytečně rozhazuje. Toť paradox.

Možná po odstraněné soše maršála Koněva bude na Praze 6 bude na jeho místo umístěna socha vynálezce ekonomického perpetuum mobile, který nám řekne, jak vše zaplatit, a současně ušetřit. V opozici jeho jméno jistě znají, když jim tam tak báječně radí.

Autor je právník





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější