Antisemitismus nepatřil mezi hlavní rysy italského fašistického režimu až do roku 1938. Židé mohli dokonce volně vstupovat do Národní fašistické strany a účastnit se politického života. Změna přišla až s vypuknutím války a sílícím vlivem nacistického Německa. Nové antisemitské zákony po vzoru Německa vyčleňovaly Židy ze specifických profesí a armády a zapovídaly sňatky mezi Italy a Židy.
Do roku 1943 pak bylo několik tisíc příslušníků židovské komunity shromážděno v internačních táborech. Zdejší podmínky se však výrazně lišily od těch, kterým byli vystaveni Židé v jiných částech okupované Evropy. Rodiny zde od sebe nebyly oddělovány, školy fungovaly podobně jako před válkou.
Zlom přišel v září 1943, kdy se na jihu Itálie vylodili Spojenci. Němci v důsledku invaze nařídili internační tábory vyčistit a Židy odeslat do koncentračních táborů v Německu a Polsku. Kromě Vatikánu a některých představitelů státních autorit se italským Židům pokoušeli pomáhat i jednotlivci – mezi nimi lékař Vittorio Sacerdoti, jenž byl sám židovského původu.
Ve staré nemocnici Fatebenefratelli ležící na ostrově uprostřed římské řeky Tibery koncentroval ohrožené Židy, o kterých tvrdil, že onemocněli vysoce nakažlivou chorobou – tzv. syndromem K. V roce 2004 v rozhovoru pro britskou BBC Sacerdoti vzpomínal, že Němci syndrom K považovali za svého druhu rakovinu nebo tuberkulózu.
Během návštěv oddělení nemocnice, které se proměnilo pod dohledem lékařů v karanténu, je vyděsily zfalšované zdravotní záznamy pacientů, kteří měli syndromem trpět, ale také silný a zdánlivě nekontrolovatelný kašel dotyčných pohybujících se po chodbách. Němci podle pamětníků z ostrova utíkali jako o život a nikdy se sem nevrátili.
Všichni Židé nově přijímaní do nemocnice dostali od lékařů tajemnou diagnózu syndromu K. Mnohým podvod lékařů zachránil život. Nemocnice Fatebenefratelli je stále v provozu. V roce 2016 byla nadací Raoula Wallenberga prohlášena za „Dům života“.
