Nejdřív ji označil za děvku. Potom ubil milovanou ženu budíkem | Reflex.cz
nahoru

Nejdřív ji označil za děvku. Potom ubil milovanou ženu budíkem

Dan Hrubý27. března 2019 • 15:50
Ilustrační snímek
Ilustrační snímek
• foto: 
Pinterest

Setkání s Antonínem Štohanzlem se mělo stát pro Boženu Tomečkovou, pětadvacetiletou prodavačku v pražském automatu AXA, osudným. Osmadvacetiletý čalouník byl přitom pracovitý a pořádný muž, snad jen trochu nervově labilní, vypověděli posléze lidé z jeho okolí. „Vytáhlý, hubený mladík, bledé cholerické tváře,“ jak Štohanzla popsaly Národní listy, se do Tomečkové bláznivě zamiloval. V lednu 1935 se intimně sblížili. V tu chvíli přišel zlom.

Pro Tomečkovou začalo peklo. Dosud pozorný a obětavý přítel na ni teď „denně čekával, hlídal ji, stopoval a hrozně žárlil. V té chorobné žárlivosti zahrnoval Tomečkovou výčitkami a doslova ji svou láskou týral,“ popisuje další události list. Tomečková byla přirozeně vůči takovému nápadníkovi stále chladnější. Jak to však u žárlivců bývá, čím odtažitější byla, tím více se Štohanzlova temná vášeň stupňovala. U soudu vypověděl, že „žárlivostí nemohl ani jíst, ani spát, ani pracovat. Všechny jeho myšlenky dlely u milované dívky.“

„Žárlil už na stín mužských kalhot“

Šestadvacátého října 1935 vyhledal Tomečkovou v automatu AXA a přede všemi ji „zpolíčkoval, spílaje jí děvek“. Jak se později ukázalo, důvodem byl dopis, který dívka obdržela den předtím od jakéhosi Švýcara, s nímž se mezitím seznámila. Dotyčný použil na konci listu formulaci „Líbá vás…“. To čalouník neunesl. „Žárlil už na stín mužských kalhot, které mihly se kolem Tomečkové.“

O tři dny později – 29. října 1935 – se Štohanzl vymluvil v práci na nemoc. Pak sepsal jakýsi dopis, nebo spíš prohlášení, které pojmenoval Můj životopis. Zmatený a sebelítostí oplývající text popisoval vývoj jeho vztahu s Boženou Tomečkovou.

Ve tři hodiny odpoledne potom čekal na dívku před automatem AXA v ulici Na Poříčí. Božena odcházela domů. Štohanzl kráčel vedle ní až do Palackého (dnes Křižíkovy) ulice v Karlíně č. p. 254/5, kde Tomečková bydlela v podnájmu, a ačkoli měl po předchozích výstupech (Tomečkovou navštěvoval v noci, aby kontroloval, zda je sama) od bytné vstup zakázán, vyběhl do třetího patra a vnikl do bytu, v němž dívka s kamarádkou bydlela.

„Ten budík jest úplně ranami zdeformován“

„Prosil, domlouval, vyčítal… Marně,“ líčí následující okamžiky Národní listy. „Pak předhazoval, co všechno dívce dal. Děvče rozmrzeno scénou a ostýchajíc se přítomné kamarádky B. Jonášové (pravděpodobně spolubydlící – pozn. red.), vstalo a vrátilo mu kabelku a řetízek, které od něho dostala. Podávajíc mu ty věci, řekla mu, aby si hledal štěstí jinde… A odešla.“

Tomečková se zamkla ve vedlejším pokoji a začala šít. „Štohanzl se posadil na postel, plakal a prosil ji, aby mu odpustila, aby se na něho nezlobila, že se polepší. Já ti odpustím, jen už jdi – ozval se z pokoje dívčí hlas. Zněl chladně, odmítavě. A v té chvíli žárlivý mladík vzplanul. Vrazil do dveří, rozbil pěstí skleněnou tabuli a vnikl do uzamčeného pokoje. Tam nepromluviv slova porazil milou na postel, vytáhl bleskurychle z kapsy dlouhý kuchyňský nůž, který vzal předtím v kuchyni, a slepě, zuřivě ji bodal do zad, do hlavy, do krku, do levé ruky.“

Lékaři napočítají třináct bodných ran. „Zuřivec uchopil ještě budík a jim třískal tak divoce Tomečkovou do hlavy, že táž klesla v bezvědomí k zemi. Ten budík jest úplně ranami zdeformován,“ hlásily noviny.

Teprve poté jako by se čalouník Štohanzl vrátil do normálního světa. Když před sebou spatřil tratoliště krve a nehybné tělo domněle mrtvé dívky, pochopil rozsah svého činu a rozběhl se k oknu. „Štohanzl vyskočil z třetího patra a letěl. Kam? Na střechu autodrožky, která jako zázrakem stála dole na ulici. Dopadl, střecha vozu se pod ním probořila a mladý zoufalec s těžkým vnitřním zraněním byl odvezen do nemocnice,“ uzavírají líčení pohnutých událostí Národní listy.

Láska až za hrob: Nic si nepamatuje, Tomečkovou stále miluje

Jako zázrakem oba mladí lidé, útočník i jeho oběť, přežili. Soud zasedl poslední březnový den roku 1936. Povolaní znalci konstatovali, že útok, který Štohanzl vedl, byl mimořádně brutální, o čemž ostatně svědčí zdeformovaný budík. Dívka zůstane také nadosmrti postižena, když jedna z bodných ran přeťala vřetení nerv na levé ruce a způsobila ochrnutí palce a ukazováku. Štohanzl byl prohlášen za duševně zcela zdravého s tím, že svůj čin vykonal v „prudkém hnutí mysli“. Sám čalouník před soudem opakoval, že si nic z osudných chvil nepamatuje a Boženu Tomečkovou stále miluje.

Porota poté všemi dvanácti hlasy rozhodla, že se v tomto případě nejednalo o pokus vraždy. Stejně jednohlasně, tedy dvanácti hlasy, označila Štohanzlův čin za těžké ublížení na těle. Soud vynesl rozsudek patnácti měsíců těžkého žaláře.

Dan Hrubý




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější