„Němci vraždí nejlepší z nejlepších. I tento stav je znamením války. Tedy nenaříkat, neplakat, ale dělat. Úkol je historicky vážný, riziko veliké,“ vysvětlil československým vojákům František Moravec. Třetí říjnový den v roce 1941 se od něj v Londýně dozvěděli, že mají odstranit zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. „Dostane se vám pomoci všech našich dobrých lidí, na které se obrátíte,“ ujistil je Moravec. Nemýlil se. Stovky vlastenců jim pomáhaly s vědomím, že je to může – a pravděpodobně také bude – stát život.
„Dosud zjištěný počet pomahačů a podporovatelů atentátníků je vyšší než tři sta osob,“ uvádí nacistický vyšetřovatel Heinz Pannwitz ve své zprávě ze září 1942. Tito lidé byli popraveni v koncentračním táboře Mauthausen nebo na střelnici v Kobylisích. Někteří – Jan Zelenka-Hajský, Marie Moravcová, Břetislav Lyčka a František Kotrba – si při zatýkání vzali život sami. O dalších lidech, kteří na jaře 1942 pomáhali parašutistům, se gestapo naštěstí nedozvědělo. Smrti tak unikly například manželky československých důstojníků Božena Kropáčková, Terezie Kasperová nebo vdova po popraveném generálovi Bílém Hana. V květnu 1942 ukrývaly Adolfa Opálku.
Manžel Boženy, podplukovník Václav Kropáček, byl v té době už třetím rokem ve vězení na Pankráci, muž Terezie, Bohdan Kasper, patřil mezi československé důstojníky, které Reinhard Heydrich nechal po svém příjezdu do Prahy zastřelit. „Aktivní odboj byl pro maminku osobní pomstou za otcovu smrt,“ říká dcera manželů Kasperových Alena Bayerová. „Maminka byla připravena obětovat svůj život. Věřila, že o mě se postarají příbuzní.“
Heinz Pannwitz ve své zprávě o vyšetřování atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha také konstatuje, že „u žen a vůdců Sokola vystupují do popředí jejich šovinistické postoje. Své nepřátelství k Němcům nezamlčují ani před Tajnou státní policií. Dotyční při výsleších prohlašovali, že česká krev prolitá během prvního stanného práva na podzim 1941 musela být pomstěna. Tehdy odsouzení Češi jsou v jejich očích nevinní mučedníci… Ženy jako Moravcová nebo Fafková s pachateli spolupracovaly s obzvlášť fanatickou horlivostí… Pro samotné atentátníky byl atentát vojenským úkolem, který jim byl uložen v Londýně.“
Moravcovi, Fafkovi, Novákovi, Khodlovi, Piskáčkovi, Smržovi, Hešovi, Vosmíkovi, Pleskotovi, Pechmanovi, Oktábcovi, Hejlovi a další, další a další. Lidé různých náboženských vyznání a všemožných profesí. Lékaři, tovární dělnice, úředníci, ženy v domácnosti, čalouníci. Sokolové, členové Masarykovy ligy proti tuberkulóze, pravoslavní duchovní...
Příběhy lidí, bez jejichž odhodlání, které zaskočilo i gestapo, by Josef Gabčík a Jan Kubiš svůj úkol mohli sotva splnit, si přečtěte v novém tíštěném Reflexu.
