Špinavé dresy, označené karty a tajné odposlechy aneb Největší podvody, které otřásly světem sportu
Když během nedávno skončeného mistrovství světa ve fotbale zvedl Donald Trump telefon a vymohl si na šéfovi FIFA zrušení trestu za červenou kartu Folarina Baloguna, svět ustrnul úžasem. Ovlivňování sportovních výsledků má přitom dlouhou a pestrou tradici, i když ve většině případů nejsou zákulisní machinace tak očividné a při jejich odhalení zpravidla přicházel přísný trest. Hezkým příkladem může být skandál baseballového týmu Chicago White Sox a jejich mafiánského šíbra Arnolda Rothsteina, který se odehrál přesně před 105 lety. Dalších příkladů korupčních skandálů je celá spousta a ne všechny mají svůj původ v USA.
Popularita baseballu dnes ve Spojených státech poněkud upadá a v oblíbenosti ho u mládeže nedávno předstihl dokonce i fotbal (evropský). Na začátku 20. století se ale kolem pálek, míčků a lapaček točil doslova celý sportovní život. První tým New York Knickerbockers vznikl už v roce 1845. Celoamerická profesionální liga byla založena až o mnoho let později a z někdejší zábavy vojáků a středoškoláků se stal obrovský byznys.
Z milionů, které se kolem baseballu roztočily, plynula většina do kapes majitelů klubů, promotérů a manažerů. Hráči, jejichž umění lákalo na stadiony statisíce diváků, byli oproti tomu placeni naprosto mizerně a kvůli přísným klauzulím ve smlouvách navíc neměli možnost vyjednávat o lepších podmínkách v jiných klubech. Nelze se proto divit, že se nespokojení baseballisté snažili vydělat si k mizivému platu něco bokem.
Skrblík Charles
K nejhůře placeným sportovcům paradoxně patřili hráči týmu White Sox. Chicagský klub přitom patřil v lize k nejlepším, a navíc ho vlastnil její zakladatel a bývalý baseballista Charles Albert Comiskey. Přestože dobře věděl, jak se šizení hráči cítí, nenechal si ujít jedinou příležitost, aby jim ještě trochu utáhl opasek. Podle legendárních historek nutil hráče kupovat si vlastní dresy a po utkání odmítal špinavé oblečení prát, protože přece nebylo vlastnictvím klubu. Namísto slibovaných finančních odměn poslal do kabiny po vyhraném ligovém titulu bednu laciného pančovaného sektu. S nadhazovačem Eddiem Cicottem uzavřel dohodu, že mu za 30 výher vyplatí bonus 10 tisíc dolarů. Když tým vyhrál po devětadvacáté, nechal Cicotta sedět na lavičce a odměnu mu nezaplatil, protože v rozhodujícím utkání nadhazoval jeho náhradník.
Historky o Comiskeyho skrblení jsou možná přikrášlené a historikové se dnes přou, kolik se jich skutečně událo. V každém případě to ale v chicagském týmu věčně vřelo a v roce 1919 už toho mělo osm nejlepších hráčů dost. White Sox se během ročníku opět probojovali do finále Major League a měli v něm nastoupit proti svým věčným rivalům Cincinnaty Reds. Skupina nespokojenců se rozhodla potají oslovit ilegální bookmakery s nabídkou, že za úplatu zápas naschvál prohrají.
Na výplatní pásce mafie
Zmanipulovat finále nejsledovanějšího turnaje v USA představovalo obrovské riziko. Vzhledem k částkám, které se kolem něj točily, to slibovalo i slušný výdělek, zvlášť kdyby se do komplotu podařilo zapojit patřičně vlivného sponzora. Vedoucí spiklenců Chick Gandil se proto obrátil na svého kamaráda jménem Abe Attell. Attell byl bývalý boxerský šampión a po odchodu působil jako zprostředkovatel sázek pro kmotra newyorského podsvětí Arnolda Rothsteina.
Kápo a pravzor všech amerických gangsterů neměl problém zaplatit 80 tisíc dolarů. Na prohru chicagského týmu obratem vsadil 270 tisíc a vyhrál 350.
Zločin v soudní síni
Přesné okolnosti celého komplotu jsou už dnes zahalené rouškou tajemství. Prohra Chicaga 3:5 na zápasy v každém případě vyvolala podezření a rozsáhlé vyšetřování završené soudním procesem s osmi hlavními aktéry. Jednání začalo 27. července 1921. Než však porota stihla vynést rozsudek, neznámý pachatel ukradl přímo ze soudní budovy většinu důkazního materiálu včetně zaprotokolovaných výpovědí spiklenců. Na začátku srpna proto soud zprostil osmici přezdívanou „Black Sox“ viny pro nedostatek důkazů. Vedení Major League jim ale obratem udělilo doživotní distanc.
Jakých hříchů se dopustili další sportovní spekulanti a jakých trestů se dočkali?
Gambler rozhodčí
Rozhodčí figurují v případech sportovních podvodů stejně často, ne-li častěji než samotní hráči. V roce 2008 se například dostal do hledáčku FBI sudí basketbalové ligy Tim Donaghy. Agenti zjistili, že kvůli závislosti na sázkách upadl do obrovských dluhů. Aby se z nich vyplatil, začal za úplatu ovlivňovat průběh utkání a vynášet informace z ligového zákulisí bookmakerům. Vyšetřování skončilo Donaghyho patnáctiměsíčním vězením a rozsáhlými úpravami podmínek kontroly rozhodčích v celé NBA.
Billups - Rozier Scandal
Nedávno odhalený komplot v NBA se ještě vyšetřuje a nové okolnosti stále vychází najevo. Veřejnost se o něm dozvěděla vloni na podzim, když FBI zatkla obránce Miami Heat Terryho Roziera, trenéra Portland Trail Blazers Chaunceyho Billupse a jeho asistenta Damona Jonese. Do kauzy je zapleteno více než 30 aktérů. Zahrnuje vynášení informací ze zákulisí klubů, manipulaci s nasazováním hráčů, korupci financovanou ilegálními sázkaři a spolupráci s organizovaným zločinem. Bizarním detailem celého případu jsou podvodné pokerové turnaje financované mafií. Billups a Jones, oba bývalí profesionální basketbalisté, využívali svůj status sportovních celebrit a lákali do ilegálních heren bohaté hráče. Mafiánská kasina je pomocí označených karet a průhledných stolních desek obírala o vysoké částky a basketbalistům z výher vyplácela tučné provize.
Calciopoli
Calciopoli – v češtině něco jako „Úplatkov“ – je přezdívka obrovského skandálu, který otřásl italským fotbalem v roce 2006. Provalil se víceméně náhodou díky tajným policejním odposlechům původně zaměřeným na vyšetřování podezření z dopingu. Nahrávky telefonátů manažera Juventusu Turín Luciana Moggiho však odhalilo daleko závažnější zločiny. Mimo jiné podplácení rozhodčích, ovlivňování zápasů, účast na nelegálním sázení a falšování účetnictví. Do kauzy byly zapleteny čtyři italské velkokluby Juventus Turín, AC Milán, ACF Fiorentina a Lazio Řím. Moggi a ředitel klubu Antonio Giraudo dostali za trest doživotní zákaz činnosti. Juventus byl vyřazen z nejvyšší ligy a AC Milán dostal třicetibodový trest. Ligu v ten rok tedy vyhrál Inter Milán. Dohra skandálu nakonec připravila o místo i obrovsky populárního televizního komentátora Alda Biscardiho, který bral úplatky, aby prostřednictvím svého programu vylepšoval Juventusu image.
Gay Future
Čachry na koňských dostizích jsou oblíbeným námětem scénáristů a autorů detektivek. V realitě jsou však podvody často velmi banální. V roce 1974 například vydělával gang irských sázkařů velké peníze prostým zaměňováním dvou podobných koní. Při předzávodní přehlídce prováděl trenér před zraky sázkařů průměrného hnědáka jménem Gay Future. Když na něj bookmakeři vypsali výhodný kurs, zaměnili ho před závodem za jiného hnědáka, který dostihy s přehledem vyhrál. Trik se provalil během dostihů v Ulverstonu, když žokej zapomněl koně držet zpět a podceňovaný outsider vyhrál s náskokem patnácti délek. Sázkaři poté odmítli vyplatit výhru a do věci se vložil Scotland Yard. Šéfové skupiny – irský realitní milionář Tony Murphy a trenér Anthony Collins – vyvázli s podmínkou, vysokou pokutou a desetiletým zákazem vstupu na dostihy.
Kriketové skandály
U nás takřka neznámý sport sledují v zemích bývalého britského impéria miliardy diváků. Zvlášť v Indii a Pákistánu panuje kolem kriketu naprosté šílenství a točí se kolem něj velké peníze. O skandály proto není nouze, zvlášť proto, že je hra založená na technicky komplikovaných úkonech, má velmi složitá pravidla se spoustou výjimek, a dá se tedy poměrně lehce ovlivňovat. V roce 2010 například skončili tři pákistánští reprezentanti ve vězení za to, že se schválně dopouštěli chyb v nadhozech a za prohrané zápasy pobírali úplatu od bookmakerů. V roce 2018 se provalil skandál kolem národního týmu Srí Lanky, kde správci hřiště potají upravovali části centrálního pole, a umožňovali tak domácím hráčům provádět nepředvídatelné odrazy míčků. Ve stejný rok se odehrál asi nejkurióznější případ v Austrálii, kde reprezentanti národního týmu brousili míčky smirkovým papírem, aby se při letu ve vzduchu kolébaly a ztěžovaly bránícím hráčům odpal. Po „Sandpapergate“ byl odvolán trenér reprezentace. Kapitán Australanů a jeho zástupce dostali dlouhodobý distanc.
