Nikdy jsem se necítil jako hrdina. Stoletý americký veterán navštívil po osmdesáti jedna letech Česko
Americký válečný veterán Joseph Black Thurmond (100) je muž, který během svého života vždy víc pracoval, než mluvil. Na konci dubna se vypravil na dalekou cestu po vlastních stopách. V jihozápadních Čechách byl naposledy před 81 lety. Jeho cesta do České republiky byl můj osobní dárek k jeho stým narozeninám. Považuji to za správné. Mám totiž občas dojem, že snadno začínáme zapomínat na to, za kolik toho této generaci vděčíme.
Je 7. května 2026 a personál u přepážky na pražském letišti nevěřícně, s úsměvem hledí na datum narození v Josephově cestovním pase – 6. dubna 1926! Podle tohoto údaje by leckdo čekal stařičkého muže na vozíku. Jenže Joseph vzpřímeně stojí naproti nim a vtipkuje. Přitom má za sebou desetidenní program, který by dal zabrat i třicátníkovi. Jeho syn Michael, který ho na cestě doprovázel, mi říká: „Když jsme byli před dvěma lety v Normandii, táta odmítal jezdit na vozíku jako ostatní veteráni. Většinu času tlačil na vozíčku před sebou jiné vrstevníky.“ To mu bylo 98 let.
Potkat Josepha ve Spojených státech v místním supermarketu, hádal bych mu tak osmdesát pětaosmdesát let. Ostatně Joseph
příležitostně stále řídí auto, udělá shyb i dřep, používá sociální sítě i chytrý telefon. Přestal kouřit před více než sedmdesáti lety. Když jsem ho viděl poprvé, štípal na zahradě velké špalky dříví. Tehdy mu bylo 99 let. Mysleli jsme si v ten moment s historikem Jiřím Klůcem, že je to spíše syn druhoválečného veterána než veterán samotný.
Nosič zavazadel
Jaké to asi je, vracet se po 81 letech na dávná místa? Když v sále zámku ve Střelských Hošticích začal zpívat dětský sbor ze základní školy a malá holčička Josephovi přišla poděkovat a donesla mu anglicky psané přání, bylo jasné, že tato cesta měla smysl. Joseph a jeho syn Michael neudrželi slzy dojetí. „Nyní jsou už Střelské Hoštice navždy i vaším domovem,“ uvítal starosta válečného veterána a udělil mu čestné občanství obce.
Z pobytu v tehdejším Československu Josephovi zbylo pět fotografií a několik neodeslaných pohlednic. Při sepisování pamětí v roce 1998 vylíčil svou válečnou službu jako „čtyři nejhorší měsíce v životě“. Roli sehrálo i to, že mu podle jeho vlastních slov do dubna 1945 nepřišel z domova žádný dopis, protože rodina měla špatné číslo jeho polní pošty. Joseph sloužil u 94. pěší divize, konkrétně jejího 301. pěšího pluku, roty „M“. V roce 1946 končil službu u 51. spojařské roty. Střípky z Josephovy vojenské minulosti dohledal při své až detektivní badatelské práci Jiří Frýbert.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
