Mrtví žízní po krvi. Upíři se jeví jako strašáci z minulosti, historikové ale nacházejí děsivé důkazy
Upíři neboli vampýři se mohou jevit jako strašáci za zenitem, jejichž největší sláva minula s érou gotického románu a meziválečných filmů. Archeologové a historikové však stále nacházejí důkazy, že bledý přízrak vstávající z hrobu a sající krev nebyl jen výmyslem autorů hororů. Děsivé zprávy o řádění upírů pocházejí i z našeho území. V odlehlejších krajích jihovýchodní a východní Evropy se jich lidé bojí dodnes.
„Pastýř Myslata umřel a při kostele pohřben. A on každou noc vstával, chodil po všech okolních a děsil lidi. Mluvil k nim a dávil je. A kohožkoli přída k domu jeho ze jména zavolal, ten do osmi dnů umřel.“ To napsal kronikář Václav Hájek ve svém díle Kronika česká – ne jako vymyšlený horor, ale jako událost, která se skutečně měla stát roku 1337 v obci Blov nedaleko Kadaně. Václav Hájek také barvitě vylíčil, jak se vesničané marně snažili Myslatovi jeho řádění zatrhnout: vykopali ho z hrobu a jeho tělo probili dubovými kůly. Jenže nemrtvý pastýř se tomu jen zasmál a té noci zadávil ještě víc lidí než předtím.
Bylo zjevné, že tady už pomůže jen odborník. V oné době se na upíry specializovali především kati, a protože Blovští už měli Myslaty plné zuby, objednali si hned dva popravčí. Ale i takové přesile vampýr udatně vzdoroval: „Přivázán na vuoz leže na znak skrčoval a stahoval nohy jako živý. A když jej vezli, řval velmi hrozně, ne jako vuol, ale jako nejhroznější hovado... A když ho pálili, řval jako osel. A když sú jeho pak spálili, všechno zlé přestalo.“
Svědectví opata Neplacha
Václav Hájek z Libočan (rok narození není znám, ale přibližně koncem 15. století, zemřel roku 1553) nemá mezi historiky zrovna nejlepší pověst. Odborníci o něm soudí, že s fakty pracoval poněkud ledabyle: kde je neznal, tam si vymýšlel. Jeho dílo je dnes považováno spíš za kratochvilné počtení než za kroniku. Historickou skutečností ale je, že pro Kroniku českou léta usilovně sbíral podklady v archívech. Dokonce měl k ruce dva písaře, kteří mu ve shromažďování informací pomáhali. To v jeho časech vůbec nebylo zvykem.
Také historku o Myslatovi si Hájek nevycucal z prstu. Převzal ji z kroniky Stručný spisek kroniky české a římské, již napsal opat benediktinského kláštera v Opatovicích Jan Neplach. Ten byl nejen na svou dobu mimořádně vzdělaný (studoval na boloňské univerzitě a působil v diplomatických službách Karla IV.), ale především žil v letech 1322 až 1371, takže byl současníkem děsivých událostí v Blově. Zdá se proto pravděpodobné, že historka má nějaké pravdivé jádro. Porovnáním Hájkova a Neplachova zápisu zjistíme, že autor Kroniky české opatův záznam jen téměř doslova opsal.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
