Ani se nerozkoukal a dostal 20 let. Kovář po únoru 1948 aktivně vystupoval proti komunistickým poměrům
Oblast Frýdlantského výběžku se ve spojitosti s třetím odbojem příliš nezmiňuje. Přesto se i zde našla řada lidí, kteří se po únoru 1948 nehodlali smířit s novými poměry a aktivně proti nim vystupovali. Členové takzvané skupiny Mikulecký a spol. působili v okolí Bílého Potoka pod Smrkem a Hejnic. Jejich stopu v paměti mikroregionu se komunistickému režimu podařilo úspěšně vymazat. Teprve v posledních letech se jim opět dostává náležité pozornosti.
V únoru 1948 bylo Miroslavu Mikuleckému necelých devatenáct let. Toužil po životě ve svobodném světě. Místo toho se stal štvancem a později dlouholetým politickým vězněm.
Důl Prezident Beneš
Miroslav se narodil 8. dubna 1929 v Nedošíně u Litomyšle Emilii, rozené Zachařové, a Stanislavu Mikuleckému. Rodina hospodařila na malé usedlosti, otec pracoval také jako tesař, matka se starala o domácnost a výchovu dětí – Miroslava a Milady. Po studiu na měšťanské škole v Cerekvicích se Miroslav začal učit kovářem ve Vysokém Mýtě, učení mu ale – podle jeho slov – nešlo a nebavilo ho. Mikulečtí se navíc po skončení druhé světové války, stejně jako celá řada rodin z Pardubicka, přestěhovali do severních Čech. V roce 1946 se usadili v obci Bílý Potok pod Smrkem v podhůří Jizerských hor.
Až do roku 1948 pracoval Miroslav Mikulecký jako pomocný dělník u firmy Rudolf Klamt na zpracování dřeva. V únoru dobrovolně nastoupil čtyřměsíční brigádu na Dole President Beneš v Kladně. Pak se vrátil na Frýdlantsko, ale zanedlouho získal zaměstnání řidiče u autodopravce Václava Pokorného v Kyjích u Prahy a odstěhoval se tam.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
