Může být Donald Trump vyslán do Bílého domu i potřetí? Historie mu dává precedent i návod, jak uspět
Před 85 lety prolomil F. D. Roosevelt nepsané pravidlo, že prezident USA může na svůj úřad kandidovat pouze dvakrát. FDR zasedl ve funkci prezidenta celkem čtyřikrát. Po jeho smrti v roce 1945 byl ale počet volebních období omezen 22. dodatkem ústavy. Podle odborníků však existují způsoby, jak omezení obejít, a příznivci současného prezidenta se jimi podle všeho vážně zabývají. Může Donald Trump zasednout v Oválné pracovně potřetí?
Pravidlo, že prezident USA smí vládnout pouze dvě volební období, má svůj původ v úplných počátcích existence samostatného státu. Jeho autorem byl první prezident George Washington. Ústava mu sice třetí kandidaturu nezakazovala, on sám ji ale odmítl a v závěrečném projevu před takovou možností své voliče varoval. Prohlásil, že by delší vláda prezidenta sváděla k uzurpování moci a k nastolení autokratické diktatury, proti které Spojené státy ve válce za nezávislost bojovaly.
Příkladem George Washingtona se řídili i jeho nástupci, i když řada z nich o jeho prolomení minimálně uvažovala. V několika případech se v Kongresu dokonce objevil návrh zanést omezení do ústavy. Intenzivně se o něm hovořilo za éry prezidenta Ulyssese Granta, který po skončení druhého vládního období uvažoval v roce 1876 o třetí kandidatuře. Oficiálně mu to nebylo zakázáno, Kongres ale vydal prohlášení, že by se tím provinil americkým politickým tradicím. Grant proto snahy zanechal, dal ale najevo, že pokud by ho republikánská strana nominovala, kandidaturu by přijal. Republikáni ovšem dali ve volbách v roce 1876 a 1880 přednost jiným kandidátům.
Vládnout USA déle než osm let se nakonec podařilo jedinému prezidentovi. Franklin Delano Roosevelt byl poprvé zvolen v roce 1932 za velké hospodářské krize, když kandidoval s příslibem zavedení programu sociálních reforem známého jako Nový úděl. Reformy, které značně ulehčily život pracujícím Američanům, mu vynesly velkou popularitu a druhé vládní období. Během něj však ve světě vypukla 2. světová válka. Zákonodárci nepovažovali za vhodné měnit ve válečném stavu zkušeného prezidenta a respektovaného velitele ozbrojených sil. Sjezd demokratické strany ho proto 18. července 1940 nominoval potřetí a v roce 1944 i počtvrté. FDR obě volby vyhrál, setkával se ale s čím dál tím větším odporem opozice i některých členů vlastní strany. Jeho republikánský protikandidát Thomas Dewey pak v říjnu 1944 navrhl zanést do ústavy dodatek, který by omezoval dobu vládnutí na osm let.
Formálně byl 22. dodatek ratifikován a uveden v platnost v roce 1951. Okamžitě se však objevily debaty, jestli ho lze nějakým způsobem obejít. Naposled ožily hned poté, co vloni v listopadu vyhrál volby Donald Trump. „Myslím, že znovu už kandidovat nebudu,“ prohlásil před skupinou republikánských poslanců. Vzápětí významně dodal: „Třeba se vám ale bude líbit, jak si vedu, a vymyslíte způsob, jak by to šlo zařídit.“ Těch způsobů je hned několik.
Cesta přes pozici viceprezidenta
Podle některých odborníků sice 22. dodatek zakazuje třetí kandidaturu na úřad prezidenta, nezakazuje ale kandidovat na jiné vysoké vládní posty. Z těch může vést za určitých okolností cesta zpět do Oválné pracovny. Na tuto mezeru v zákoně upozornil například profesor Stephen Gillers z právnické fakulty New York University. V rozhovoru pro veřejnoprávní kanál NPR popsal scénář, kdy by v roce 2028 na prezidenta kandidoval J. D. Vance a Donalda Trumpa si zvolil za svého viceprezidenta. Po vyhraných volbách by pak Vance rezignoval, a uvolnil tak křeslo opět Trumpovi.
O legitimitě takové taktiky existují pochybnosti. Není ale vůbec nová a na přetřes se dostává vždy, když končí druhé období nějakého obzvlášť populárního prezidenta. S možností využít právní kličky si zahrával už Dwight Eisenhower – první prezident, kterému 22. dodatek zabránil kandidovat potřetí. Hovořilo se o ní i během odchodu Ronalda Reagana, Billa Clintona i Baracka Obamy. Debaty probíhaly spíše v teoretické rovině, protože v tehdejší politické kultuře by podobná nehoráznost připravila kandidáta o podporu i vlastních voličů.
Politická kultura se ale po nástupu Donalda Trumpa velmi změnila. Je velmi jednoduché si představit, že by jeho příznivci pokus získat třetí termín v Bílém domě přivítali s nadšením. „Ze zkušenosti víme, že i kdyby existovala byť jen malá šance získat třetí prezidentský termín, Trump se o ni pokusí,“ míní profesor Gillers. Jak dodává, Donald Trump by při oznámení kandidatury pravděpodobně narazil na odpor alespoň některých republikánských volitelů. I tomu je ale možné se vyhnout. Stačí, aby na viceprezidenta kandidoval jeho spojenec, který by pak z funkce odstoupil. Trumpa by pak do funkce mohlo vyslat „pouhé“ schválení Kongresem.
Cesta přes změnu ústavy
Od druhé inaugurace Donalda Trumpa ještě neuběhly ani tři dny a v Kongresu už se objevil návrh na změnu Ústavy. Republikánský poslanec za stát Tennessee Andy Ogles požadoval hlasování o rozhodnutí vypustit 22. dodatek, a umožnit tak prezidentovi kandidovat více než dvakrát. Je změna dodatku možná? Jistě že ano. Změn nebo přinejmenším různých interpretací se dočkalo hned několik z celkem 27 ústavních dodatků.
Nejznámější případ je zrušení 18. dodatku, který v USA zavedl prohibici. Debaty se odehrávaly a stále odehrávají kolem 13. dodatku. Ten v USA zrušil institut otroctví, ale ponechal možnost nucených prací za trest. Dodatek číslo 14 zaručuje všem občanům USA rovná práva, ochranu a nárok na spravedlivý soudní proces. Pod útokem se ocitá pravidelně, když se vládnoucí garnituře zachce některým skupinám občanů práva upírat. Dělo se to za segregace i dnes, kdy prezident vyhrožuje odebráním občanství svým kritikům. Změna nebo úplné zrušení dodatku jsou tedy zcela reálné. Stačí, když ji schválí dvoutřetinová většina obou komor Kongresu a ratifikuje alespoň 38 z 50 států Unie.
Cesta bez ohledu na ústavu
V debatách o možnostech, jak se dostat k třetímu období v Bílém domě, zaznívají i názory, že pro Donalda Trumpa by bylo nejjednodušší 22. dodatek jednoduše ignorovat. Porušení ústavy by se poté samozřejmě dostalo k Nejvyššímu soudu. Neexistuje ale stoprocentní jistota, jak by v této kauze rozhodl. V reportáži kanálu NPR o tom mluvil profesor ústavního práva Chicagské univerzity Aziz Huq. „Soud má k dispozici dost nástrojů, jak se jednoznačnému verdiktu o 22. dodatku vyhnout,“ prohlásil. Jakmile soud odmítne vynést rozhodnutí, pravomoc posuzovat platnost dodatku podle něj získají další aktéři.
O legitimitě voleb tím pádem mohou rozhodovat státní úřady, Kongres nebo sbor volitelů. I kdyby všechny zákonné záchranné brzdy zafungovaly, přišlo by opět na památný výrok současného viceprezidenta J. D. Vance. Ten dávno před svým zvolením prohlásil v podcastu ultrapravicového influencera Jacka Murphyho: „Když soud vynese rozsudek, tak se postavíme před občany a řekneme: ‚Nejvyšší soud se rozhodl. Uvidíme, jak si své rozhodnutí hodlá prosadit.‘.“
