Předválečný ředitel Lidových novin, člen exilové Státní rady, do února 1948 poslanec a nakonec dlouholetý šéf mnichovské redakce Svobodné Evropy Julius Firt byl svědkem na svatbě Ferdinanda Peroutky, Karla Čapka, ale i úlisného hlasatele Svobodné Evropy Pavla Minaříka. Za darované zlaté manžetové knoflíčky se mu tento komunistický rozvědčík odvděčil vyrabováním soukromého archívu.
Strhující příběh Julia Firta, který přes vysokou inteligenci nedokončil plzeňské gymnázium a měl jen jednoroční obchodní kurs, by vydal na thriller. Jeho předválečné působení v Lidových novinách a nakladatelství Borový i politická kariéra za druhé světové války a před únorem 1948 jsou detailně, navíc poutavě popsány v memoárech Knihy a osudy (1972) a Záznamy ze starých deníků (1985). Zaměřme se proto na posledních 30 let jeho kariéry. Korunuje je totiž temné špionážní finále.
Po dramatickém útěku z Československa v den smrti ministra zahraničí Jana Masaryka, 10. března 1948, doputoval bývalý poslanec Firt přes Řezno (Regensburg) a Londýn do New Yorku. Mimochodem Američané jej převezli přes Šumavu pod kapotou nikoli čalouněného zavazadelníku, nýbrž rozpáleného motorového prostoru vozu Hudson modelu 1940.
Ve čtvrtek 30. září 1948 vystoupil Firt spolu se svým přítelem, bývalým americkým velvyslancem v Praze Laurencem Steinhardtem, z luxusního parníku SS America na přístavní molo. Prominentní exulant byl zvažován jako svědek chilského delegáta při Spojených národech, který případ pražského puče řízeného Sověty předložil Radě bezpečnosti OSN. Nakonec postačilo písemné svědectví. Zato State Department, tedy washingtonské ministerstvo zahraničí, Julia informačně vytěžoval po tři dny.
Na rozhlasových vlnách
Svoji exulantskou kariéru spojil Firt s ambiciózním projektem rozhlasové stanice Svobodná Evropa (Radio Free Europe, RFE). Z Carnegieho nadace, která se delší dobu angažovala ve snaze podporovat spolupráci v podunajském prostoru, přišel jeden z ředitelů RFE, Malcolm W. Davis. Sestavil poradní sbor, v němž Československo zastupoval právě Firt. Panovala shoda o potřebě rádia, které by mělo národní charakter a na rozdíl od Hlasu Ameriky (Voice of America) nebylo mluvčím oficiální politiky Washingtonu. Šanci měli dostat žurnalisté i studenti z řad emigrantů. Julius připomněl svoji zkušenost z válečného vysílání BBC, kdy občas vypomáhal nočními komentáři. Představoval si prý něco podobného: „Dvě vysílací hodiny denně nebo tak. Ale stala se z toho gigantická organizace.“
Připomenutí si zaslouží také protikomunistické přednáškové turné po Spojených státech, na něž se Julius Firt vydal.
Na konci listopadu 1950 prohlásil: „Je třeba znovuvyzbrojit Německo, kvůli větší síle proti Rusku. Myslím, že by se to mělo uskutečnit takovým způsobem, který by evropským národům – zvláště Francii – poskytl určité garance, že taková armáda nebude použita proti nim. Muselo by to být dozorováno mocnostmi NATO. Jeho generálové by museli sedět po boku německého generálního štábu.
… Předvedením síly, což je jediné, čemu komunisté rozumějí, může být třetí světová válka odvrácena.“
Unést Fíkus?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
