Před 40 lety se ve Wisconsinu odehrála mimořádně brutální vražda. Vrah rozsekal sekerou a řeznickým nožem ženu a tři děti obchodního cestujícího Davida Hendrickse. Policii po dlouhém vyšetřování dovedly důkazy k samotnému Hendricksovi. Ten je ale na svobodě a nad případem se vznáší otazníky dodnes.
Osmého listopadu 1983 zazvonil na policejní stanici v Bloomingtonu telefon. Muž na druhém konci linky se představil jako David Hendricks. Ustaraným hlasem oznámil, že se mu ze služební cesty nedaří dovolat rodině, a požádal policistu, aby zajel zkontrolovat, zda je doma vše v pořádku. Strážník Mike Hibbens a detektiv Dennis O’Brien vyjeli na uvedenou adresu.
Na místě se setkali se scénou, která i otrlými policisty otřásla. Zadní dveře rodinného domku byly odemčené, v přízemí panoval nepořádek, jako by někdo ve spěchu cosi hledal. V prvním patře našli v ložnici Hendricksovu ženu Suzan a v sousedícím dětském pokoji syna Benjamina a dcery Rebeku a Grace. Jejich těla byla rozsekána na kusy. Vražedné nástroje – sekera a řeznický nůž – ležely vedle těl na posteli, oba pečlivě zbavené krve, která jinak stála v kalužích všude kolem.
Zatímco detektivové ohledávali místo činu, dorazil Hendricks. Než se stačil prodrat shromážděným davem, zastavil ho hlídkující policista. Odvedl ho do domu souseda a sdělil mu, že nikdo z jeho rodiny již nežije. Hluboce věřící Hendricks se rozplakal a prohlásil, že jeho žena a děti jsou v nebi.
Vrah, který nezanechává stopy
Zdrcený otec s policisty od začátku vzorně spolupracoval. Umožnil jim prohledat celý dům i auto, ve kterém byl na služební cestě, odevzdal jim dokonce i šaty, které měl na sobě. Na policejní stanici u výslechu uvedl, že minulý den vzal v půl osmé rodinu na večeři. Ve 21:30 uložil s manželkou děti do postele a ve 23 hodin odjel na služební cestu, kvůli které cestoval celou noc. Policisté na jeho výpovědi nenašli nic zvláštního. To se ovšem nedalo říct o zprávě forenzního týmu.
Na celé hrůzné vraždě bylo nejdivnější, že vypadala, jako by ji spáchal duch. Místo činu bylo doslova pokryto krví od podlahy po strop. Na některých místech bylo jasně vidět, jak pachatelovo tělo stálo stříkající krvi v cestě, a po dokonání činu jí musel být doslova pokrytý. Přesto se nikde jinde v domě krev nenašla. Ani v přízemí, kde vrah vytahal zásuvky a rozházel obsah skříní, ani v koupelnách, ani na chodbách. Pouze na zadní verandě našli policisté nezřetelný otisk boty, jinak po sobě vrah nezanechal žádnou stopu a z místa činu se vypařil.
Podivné závěry, které přineslo ohledání místa činu, začaly ukazovat čím dál tím jasněji jedním směrem. Vrah se evidentně v domě vyznal. Přízemí bylo sice rozházené, nic z něj ale nezmizelo a hrůzný čin určitě nebyl motivován loupeží. Naopak – způsob provedení naznačoval, že k vraždě došlo z osobních důvodů.
Mohl by být vrahem sám otec? Policisté si touto hypotézou nebyli jisti a Hendrickse po výslechu propustili. Ten vzápětí poskytl rozhovor místní rozhlasové stanici, kde uvedl, že motivem vraždy byla pravděpodobně loupež. V tomto okamžiku policisté zpozorněli ještě více. Hendricks přece místo činu neviděl. Po příjezdu byl odveden k sousedům, a nemohl tedy o zpřeházeném přízemí vědět, pokud by spoušť sám nezpůsobil.
Podezřelý bez motivu
Obvinit z vraždy vlastní rodiny vzorného občana a hluboce věřícího puritána z prastaré kongregace Plymouthských bratří se policii nechtělo. Prohledala znovu Hendricksovo auto, projela celou trasu jeho služební cesty a pročesala motelový pokoj, kde strávil noc. Nenašla nic. Do stejných slepých uliček se vyšetřování dostalo i při snaze prověřovat alibi Suzanina bratra a dalších potenciálních podezřelých. Vyšetřovatelé postrádali i motiv. Hendricksovi byli doslova vzorem spořádané a milující rodiny. David vlastnil patent na páteřní ortézy, které sám prodával, a vydělával velmi slušné peníze. Co by ho mohlo vést k děsivému činu?
Malý náznak motivu policisté našli při výslechu modelek, které Hendricks používal pro focení katalogů svých ortopedických pomůcek. Některé se zmínily, že je bez důvodu nechal pózovat nahé, během focení docházelo k nepatřičnému tělesnému kontaktu a jedna z nich dokonce vypověděla, že se ji Hendricks snažil políbit. Když odmítla, okamžitě se omluvil a nikdy již k ničemu dalšímu nedošlo. Zoufalí vyšetřovatelé se přesto výpovědi chytili. Hendricks v jejich teorii toužil po novém vztahu, ale jako silně věřící křesťan se nemohl nechat rozvést. Výčitek svědomí z hříšných myšlenek se tedy zbavil spácháním hříchu ještě horšího. Přestože měli jen nepřímé a velmi chatrné důkazy, rozhodli se Hendrickse obžalovat a 5. prosince 1983 ho vzali do vazby.
Soud
U soudu se zdálo, že obžaloba má v záloze ještě jedno eso. Pitva odhalila v žaludcích dětí zbytky pizzy, kterou podle výpovědi Hendrickse snědly v půl osmé večer. Předvolaný soudní lékař ale vypověděl, že potrava z žaludku odejde během dvou hodin. Nestrávené zbytky tedy naznačují, že ke smrti došlo před půl desátou večerní. V době, kdy byl otec ještě doma. Přestože obhajoba tuto hypotézu zpochybnila a našla nesrovnalosti i v další argumentaci, shledala porota Hendrickse 21. prosince 1988 vinným. Byl odsouzen ke čtyřem doživotním trestům. Tím ale případ neskončil.
Vrah je na svobodě
David Hendricks se nikdy k vraždě nepřiznal. Naopak – trval důsledně na své nevině a opakovaně žádal o obnovení procesu. Případ proto nebyl nikdy zcela odložen a Hendricksovi právníci v něm nacházeli další a další nesrovnalosti a pochybení ze strany policie. Hendricks sám začal tvrdit, že pachatelem vraždy byl jeho švagr, který na něj a na sestru žárlil. V roce 1990 nakonec nejvyšší soud státu Illinois soudní řízení opravdu obnovil. Obžaloba přišla s překvapivým tvrzením, že se Hendricks k vraždě přiznal svému spoluvězni. Porota mu však neuvěřila, zbavila Davida Hendrickse viny a soud nařídil jeho propuštění.
Vyšetřování švagra nikam nevedlo, policie neobvinila ani nikoho jiného a případ byl odložen. Hendricks se už ve vězení podruhé oženil, po propuštění se zřekl víry a rozvedl a oženil se ještě dvakrát. Se čtvrtou manželkou dnes žije kdesi na Floridě. Jestli spáchal před 40 lety strašnou vraždu on, nebo někdo jiný, se neví dodnes.
