Ani 120 let po narození jazzového krále a půl století od chvíle, kdy zemřel, si jeho chraplavý hlas s žádným jiným nespleteme a břeskný zvuk jeho trubky bezpečně rozeznáme mezi všemi, hned jak zazní první tóny. Ve své době byl Louis Armstrong (4. 8. 1901–6. 7. 1971) nejslavnějším muzikantem světa. O něm samém přesto lidé věděli jen to, co on sám chtěl, aby bylo známo. Co držel v tajnosti?
Věčně rozesmátá tvář Louise Armstronga byla natolik přesvědčivá, že se jí veřejnost ochotně nechávala strhnout. Kdo se však na tento fenomén dokázal podívat s odstupem, spatřil neobvyklé úsilí, s nímž trumpetista budoval svou image. Světové slávy totiž dosáhl v časech, kdy se o lecčem nesmělo ani ceknout. Proto raději nasazoval masku bezstarostného dítěte, což ho ochránilo před zrádnými otázkami – hlavně na téma rasismu či úzkého spojení jazzu s americkým podsvětím. Taktéž nemluvil o některých svých koníčcích, které ho málem dostaly za mříže.
Pro jazzové publikum byl Armstrong, zvaný Satchmo, zkrátka jen tím hodným, pohodu šířícím „strýčkem Škrholou“, jak se vyjádřil jeden český kritik. Z dlouhodobého hlediska se mu však přílišná opatrnost nevyplatila. Bouřlivá éra, jež se přes něj a jeho posluchače valila, smetla i ty, kdo zůstali stranou.
Revolver mezi lopatkami
Úžasná kariéra Louise Armstronga měla dickensovský start. Narodil se v New Orleansu šestnáctileté matce jménem Mary. Otec William se vypařil a kluka do jeho pěti let vychovávala babička. V šesti si ho vzali do práce ve Fiskově chlapecké škole – pobočce průkopnické Fiskovy univerzity, jednoho z prvních vzdělávacích ústavů pro svobodné potomky zotročených generací Afroameričanů.
Od sedmi let pak žil Armstrong v rodině litevských Židů. Zakusil tak rovnou dvojí diskriminaci, neboť chudý židovský pár, vydělávající si prodejem staré veteše, nebyl na americkém Jihu hájen o nic více než černoši, tedy „barevní“. Pěstounka, paní Karnoffská, mu před usnutím zpívala ukolébavky v jidiš a ruském jazyce. Mimochodem, až jednou Armstrong natočí společně se zpěvačkou Ellou Fitzgeraldovou písně z první ryze černošské opery Porgy a Bess, bude mezi nimi i slavná balada Summertime. Ta, kterou skladatel George Gershwin, syn ruského Žida Mojše Geršovice, odposlouchal roku 1921 v newyorské Carnegie Hall na koncertě Ukrajinského národního sboru. Tenkrát se však nádherná melodie ještě jmenovala Oj, chodit son kolo vikon (Sen jde kolem okna). Byla to dávná ukrajinská uspávanka, z níž se posléze díky Gershwinově fantazii stal jedinečný jazzový klenot. Armstrong to spojení instinktivně vycítil. A nikdo nezpívá Summertime tak procítěně jako on a Ella.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
